Starší dotaz #873

Dobrý den, ráda bych se zeptala, jestli docházíte na sezení ke klientům? Moje matka má očividné psychické problémy a za poslední rok se podle mne velice zhoršily a i přes naše prosby, aby si zkusila zajít popovídat např. ke kinezioložce (netroufám si říct k psycholožce) to odmítá s tím, že to ještě není tak strašný. Napadlo mě, že bych na ni tak trochu "ušila boudu", pozvala ji na návštěvu a tak zprostředkovala terapii. Jen ve zkratce bych Vám ráda popsala o jaký problém jde. Rodiče se celé své manželství hádali. Matka tvrdí, že to tak není, ale já si nepamatuji den bez jejích výstupů. Hádali tedy znamená ona křičela, on mlčel. Když jsem se před patnácti lety odstěhovala, otec zjistil, že si to nemusí nechat líbit a začal žít svobodnějším životem. Domů chodil kdy chtěl a jezdil kam chtěl. Dovolené spolu netrávili (když jsme byli s bratrem malý, dovolené byly podle mámy). Před několika lety mi otec řekl, že má nemanželské dítě s doby, když už žil s matkou. Doma vše hned přiznal a naši to vyřešili tak, že spolu zůstali (chtěli oba) . máma mu to ale celý život vyčítala, často dělala scény a často říkala: "kdyby jste věděli, co mně táta provedl". Toto trvalo několik let. Situace bývala často velice stresující. Někdy jsem je prosila, aby se rozvedli, aby byl klid, ale to matka nechtěla a nadávala, co jsem to za nevděčnýho parchanta. Otec se podřizoval, neřešil, protože měl černé svědomí. Po mém odstěhování se vše ještě zhoršilo. Matka dělala často scény, že chce na dovolenou a táta jí nechce vzít, že jí táta duševně tyranizuje, psychicky vysává, dělá jí naschvály. Můj vztah s tátou byl vždy dobrý a dokázali jsme si vše říct na rovinu. Často se mi stávalo, že jsem mu volala a ptala se, proč to mámě dělá a úplně jinou historku jsem slyšela od něho. Máma si své historky upravuje a prezentuje podle svého, což se stává naprosto běžně. Několik let pije a holdování alkoholu se zhoršuje. Byla schopná mi v noci volat, že jí ujeli nervy a tátovi rozbila vzteky mobil a co má dělat. Druhý den o ničem nevěděla. To by ale bylo vyprávění na dlouhé hodiny. Táta se v květnu zastřelil. Svůj díl na tom má i jejich debilní manželství. Máma nemá kamarádky, nerozumí si s její rodinou – sestra s rodinou. Už rok je hodně hubená, lidé se jí smějí, že je jako anorektička. Když jí prosíme, aby se najedla, tvrdí, že je tak vynervovaná, že jí to žaludek nebere. Ale za ty roky, co tam s dětmi jezdím, jí vídám jen ďobnout do snídaně, oběd je porce ročního dítěte a pak večer lahvinka… Můžete mi prosím poradit, co se s tím dá dělat? Sama jí těžko někam dostanu… email pavlína 8.7.