Starší dotaz #876

anonym Personál zeptal se před 13 roky

dobry den. bydlim s pritelem rakusakem v rakousku uz rok , a zname se asi 2 roky. je sice strarsi, ma dve deti, je rozvedeny. vim, ze toho pro me udelal opravdustrasne moc, ale na zacatku bylo vse jinak. citila jsem ze me chce, ze o me stoji, ze se do me zamiloval, prozivali jsme spolu krasn chvile, prekrasne okamziky…ale ted po roce je vse jinak. ja uz nevim co delat. nechci ho ztratit, on je muj zivot, moje zivotni laska, tim jsem si jista, z me strany bych se s nim mazlila 24 hodin denne, ale on ne. z jeho strany citim, ze uz vse vyprchalo, ikdyz rika ze me miluje a chce se mnou zustat dokud nas smrt nerozdeli. ale kdykoliv se k nemu priblizim, chci ho libat…mazlit se, tak on nema naladu a prijde mu to otravne…taky se zaciname hadat skoro kazdy den kvuli blbostech. tak moc bych si prala aby vse bylo jako driv…ale jak? co mohu udelat? nebo jsou nase cesty osudu uz na rozcesti?ja si neumim bez nej zivot predstavit, nekdy mam sto chuti jednou v noci proste vstat, oblect se, a jit nekam…jedno kam, nekam kde siroko daleko nikdo neni jen ja…taky mam strach ze sebe same, ze udelam nejakou hloupost, nemam za sebou zrovna hezky zivot, a prisla jsem o vsechny, i rodina me zklamala a celich 20 letjen lhala…muj problem je hlavne takovy, ze nesnasim jeho deti. vim ze za nic nemuzou, ale on si ty deti udelal tak pozde a strasne to boli ze je nema semnou. a nejhorsi je ze nesnasim vsechny deti. nevim ani jak mluvit s detma, nebo hrat si, vsechno mi prijde tak divne a to mozna jen proto ze jsem nikdy nebyla v kontaktu s detma. nejvic se s pritelem hadame kvuli detem, miva je jednou za 2 tydny na vikend…a prave v techto chvilich mam sto chuti….proste odejit nekde v noci…a je mi jedno kam…mam strach z budoucnosti, z osudu a hlavne ten nejvetsi strach ze sebe same…nevim co dal, nevim zda muj pritel me chce, dokonce si nepamatuju kdy mi naposledy rekl ty slova "miluji te". a ta predstava ze, ze on nechce, moc boli, a ja nevim zda dokazu takovou bolest prijmout, ztratit posledniho cloveka ktereho mam…taky nemam a nikdy sem nemela kamaradky…jsem byla asi zvlastni dite, ale to ze me kamaradkky nechteli, je jen prpto, ze v sobe vse dusim a s nikym moc nemluvim..prosim poradte, co mohu udelat, aby se ten pocit nicoty promenil v kousek lasky zivota..nevim jak dal… strasne me potesite, kdyz mi odepisete na muj email.

1 Odpovědi
Mgr. Radana Rovena Štěpánková Personál odpověděl před 13 roky

Milá Martino, váš dotaz jsem přečetla, ale jeho rozsah – obsah přesahuje meze emailové poradny – raději si dojděte někam na kozultaci. Stručně: 1. jeho vztah k jeho dětem je nutné akceptovat 2. milujete ho nebo jste na něm závislá? 3. máte v sobě hluboký pocit méněcennosti, nedostatek sebelásky 4. co, že to máte za sebou za těžký život….? Zapracujte na sebelásce, sebeúctě… to by měl být nyní váš směr pohledu a snažení, můžete k tomu přidat třeba práci v nějaké dobročinné organizaci… Hledejte v okolí nějaký spolek… psychoterapeuta… meditační centrum…. A věřte, že život nemají jednoduchý ani jiní a ten váš stojí za to žít hezky… Držím palce

Potřebujete více pomoci?

Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.


Vlastní dotaz

Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.