anonym Personál zeptal se před 14 roky
Dobrý den, jsem rozvedená třicátnice, matka dvou malých dětí. Manžel nás opustil, našel si jinou. Náš vztah už ale nějakou dobu před tím vyprchal, on nebyl šťastný, bylo to jen přirozené vyústění naší neshody v základních otázkách života… to si myslím i teď… je tu ale jedno ALE… ono nám to neklapalo už ani v posteli… já neměla chuť… a teď mám už rok a půl přítelkyni – ženu, se kterou jsem šťastná, i když jsme úplně povahově odlišné… ona je jen o pár let starší, ale zralá, já jsem dítě… s ní cítím, že poznávám samu sebe, ona mi ve spoustě věcí otvírá oči… jenže je to v těch konkrétních situacích pro mě příšerně (s prominutím) nasírací. Jsem navenek pohodář, ale věčně vnitřně na něco nebo na někoho naštvaná… což vlastně obtěžuje hlavně mě. Ona má zdravý přístup k životu, já se cítím jako dítě, co potřebuje uznání, pochvalu, oporu a pocit, že jsem pro někoho středem vesmíru… jenže ona (ač cítím, jak mě miluje a vím, že je to pro ni něco, co ještě nezažila a o co nechce přijít) má spoustu jiných ‚priorit‘, což mě mrzí a vadí. Já bych se do vztahu položila, žila pro vztah. Ona říká, že mě miluje tak, že víc už to neumí… asi potřebuju i důkazy její lásky, které jako důkazy vidím, jenže ona mi je často odpírá… a ještě jsem nenapsala, že strašně těžce zkousnutelné je pro mě to, že zůstává vdaná (s manželem ale v podstatě jen kamarádí a vychovává děti, on vše ví, toleruje, ale zůstává, sám asi neodejde… jezdí jako rodina na dovolenou, mají svůj život), že spolu nežijeme, že nemáme plnohodnotný vztah, že nejsme pár… je toho ještě tolik, co bych mohla psát… to společné žití je ale nereálné z mnoha důvodů… třeba finanční závislost partnerky na manželovi, její neochota bourat rodinu, její psychické potíže a složitost s výchovou 4 dětí v jedné domácnosti… je to pro mě období života, kdy své emoce cítím jak neobroušené vrcholky Tater v kontrastu s mořskými příkopy… vše je tak intenzivní a proměnlivé v řádu minut… je to láska jak trám současně s touhou, štěstím, ale i nespokojeností a zoufalstvím… jak se dostat do klidu, jak se smířit s tím, jak to je? Jak se emočně zklidnit? Jak vnímat spíš to dobré než to špatné, co z našeho vztahu plyne? Jak být spokojená s tím, co mám? Děkuji…
Mgr. Radana Rovena Štěpánková Personál odpověděl před 14 roky
Milá Gerdo, ona vaše situace je opravdu náročná. Vaše pozice je jiná než vaší přítelkyně – vy necítíte oporu jinde, kdežto ona má zázemí s manželem – tam někde vzniká nerovnováha vašeho vztahu. Jediná možnost, jak takovou situaci zvládnout je, že vy se budete cítit plně samostatná a soběstačná, budete mít své priority, zájmy a vztah s přítelkyní budete vnímat jako zpříjemnění života. Vnímám však, že pro vás je to v tuto chvíli téměř nemožné. Hezky popisujete své prožívání – třeba by se vám líbily nějaké sebepoznávací kurzy… které by vaší změně mohly i napomoci (nezapomínejme, že láska je svobodná) Přeji vše dobré
Potřebujete více pomoci?
Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.
Vlastní dotaz
Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.
