Starší dotaz #914

Dobrý den. Před necelým měsícem nastal zlom v našem vztahu s přítelkyní po 4 měsíční známosti. Až donedávna bylo vše moc fajn a myslím, že to bylo opravdu oboustranné jak jsem si dávali oba navzájem najevo. Asi před 5 týdny mi přítelkyně sdělila,že nepřišly její dny….antikoncepci nepoužívala a já se párkrát nechránil….udělala si těhotenský test a byl pozitivní. Oba jsme tím byli zaskočeni,neplánovali jsme to,říkali si,že je to brzy,ale zároveň jsme se to začali brát jako fakt a přítelkyně se zdála zpočátku štatsná a že by dítě chtěla (ostatně již v minulosti mluvila o tom,že je na dítě připravená). To, že je těhotná, mi napsala sms do práce (jsme každý z jiného města a oba jsme ten den byli v práci a ráno si měla udělat test a napsat mi,což také udělala)…poté jsme si vyměnili několik zpráv – reakcí na tuto událost,samé pozitivní,ale bylo tam také upřímně,že je to rovněž směsice pocitů…pak jsem jí volal a povídali si o tom,kdy se mě také zeptala,zda si to nemá nechat vzít,pokud to nechci..řekl jsem,že určitě ne,že to chci.Také jsem jí řekl jak jí mám rád a jak mi na ní záleží. Domluvili jsme se,že až za ní za dva dny (po práci…mám směny) přijedu,probereme existenční věci. Do té doby jsme byli v kontaktu po telefonu a internetu a vše bylo dobré. Když jsem pak za ní přijel,taktéž vše dobré, oba jsme se na sebe těšili,pomilovali se a po chvíli se mě zeptala jak to budeme řešit existenčně a já ji neslyšel nebo jsem byl zamyšelený,již přesně nevím,seběhl ose to tak rychle….chtěl jsem něco říct a nějak mi vyschlo v puse,že jsem nic neřek,nevím proč….přestože jsem chtěl mluvit…vzala to tak, že z toho utíkám a nechci to řešit a řekla mi že se o tom tedy už bavit nebudeme,sekla se a nebyla s ní řeč.Já se jí omluvil,že to je nedorozumění,že mi na ní hrozně záleží a ať to řešíme. Ona už ale nehctěla. Šlo se spát,druhý den ráno to vypadalo,že je to už ok,jeli jsme k jejím rodičům…domluvili se,že o těhotenství jim řekneme až to bude potvrzeno gynekologem (měla jít za 14 dní)…během návštěvy u rodičů jsem však zaslechl jak to přítelkyně přesto své mamce řekla….já se přítelkyně poté doma zeptal,zda jim to řekla a ona mi potvrdila,že to řekla mamče. Během dne jí již nebylo dobře,říkala,že má žaludek jak na vodě a je stále unavená. Po příjezdu domů pak šla spát a 2.den jí bylo stále špatně…polehávala,pospávala,měl různ échutě..tak jsem jí dle přání nakoupil nějaké sladkosti a colu,normální jídlo nejedla. Chtěl jsem se s ní bavit a řešit vše,ale vypadalo to,že nemá chuť,když je unavená a není ji dobře.Večer mi pak vyčetla,že jsem na ní celý den nemluvil a že jsem jí měl podporovat…vysvětloval jsem jí,že jsem myslel,že když jí není dobře a polehává a usíná,že nemá chut se bavit. Říkal jsem jí,že mě to celé moc mrzí,že bohužel nejsem věštec,že mi mohla něco říci,abych na ní mluvil nebo že má chut komunikovat…ona oponovala,že mi takové věci nebude říkat. Poté řekla,že si to nechá vzít a půjde tedy na potrat.Hrozně mě to zaskočilo..byl to obrat o 180 stupňů. Snažil jsem se jí to vymluvit a řekl vše co k ní cítím,a že bych byl rád,kydyby to nedělala a neukvapovala se,ale trvala na tom.Byla najednou odtažitá a ani pusu na dobrou noc mi již nedala.Druhý den mi řekla,zda můžu jet domů, že chce být v klidu, že se objedná na gynekologii a nechá si to vzít.Znovu jsem jí vše několikrát zopakoval a pak rovněž řekl,že pokud na tom přeci jen bude trvat,že při ní budu stát,neboť jí mám rád. Druhý den mi měla dát vědět,na kdy se objednala…byl jsem v práci do 16hodin a stále žádná zpráva… byl jsem z toho hrozně nervozní a trápil jsem se,neboť mi na hrozně záleží. Měl jsem také strach,že se ukvapí a pak toho bude třeba litovat apod.,takže jsem jí psal a ptal se jak to je,odepsala naštvaně a nebylo z toho patrné jak se věci mají…nechtěl jsem to řešit po telefonu…tak jsem se za ní rozjel. Cestou jsem se stavil u jejich rodičů (možná jsem to neměl dělat,ale nevěděl jsem co mám dělat),zda o ní něco nevědí..začal jsem opatrně…věděl jsem že o těhotenství ví jen její mamka…s tou jsem také mluvil jako první (její táta nebyl ještě doma)…řekla,že ne…řekl jsem jí,že obrátila a že se rozhodla jít na potrat…její mamka z toho byla též zaskočená a velmi smutná….probírali jsme to chvíli,pak přišel i její táta a vše se taktéž dověděl…volali jí na telefon (neřekli by jí,že jsem u nich),ale nebrala ho a ano své sestře ho nebrala…nevěděli jsme zda je v práci či doma (den předtím byla doma jak jí bylo stále špatně,ač měla být v práci…vzala si volno)…poté jsem se za ní rozjel s tím,že rodičů dám vědět. Před dojezdem mi však praskla pneumatika u auta a já se málem vyboural.Nic se ale naštěstí nestalo. Bylo ale třeba ji vyměnit a já neměl nářadí…byl již večer a servisy zavřené,tak mi nezbylo než zavolat jejím rodičům, zda mi neporadí,ti že přijedou a opravíme to. Mezitím jsem šel za přítelkyní domů,ale doma nebyla,pouze kočka. V tom již přijeli její rodiče,kolo se opravilo a já že půjdu znovu zkusit,zda již přišla. Její mamča však již chtěl jít taktéž (věděli jsme že to není nejlepší jít tam všichni,ale jak jsme byli z té sitauce vynervovaní,tak už jsme to nechali)…v bytě ještě nikdo nebyl,ale za chvíli přítelkyně přišla s jejím nej kamarádem,se který se znají již řadu let a navzájem si dělají vrby. Hrozně se rozhněvala,že sem k ní přived její rodiče a pletu je do naší věci…vysvětloval jsem jí,že to byla bohužel shoda náhod…i její rodiče to potvrdili,ale to nepomohlo. Říkala,že takhle je konec…po chvíli se mi podařilo,aby jsme vv bytě zůstali sami dva a mohl isi promluvit,ale bylo to velmi těžké…byla pod emocemi,navíc asi působily značně hormony (k tomu od doby co věděla,že je těhotná, nekouřila) a ted si zapálila a hned několik cigaret za sebou…bylo vidět,že není dobrá a nebylo s ní možné normálně mluvit,vše obracela proti mě a vytahovala a začala i ta,že lituje,že mě potkala..taková nikdy nebyla,vždycky byla ke mě hrozně milá,pozorná atd. Nakonec debata skončila tak,že si to nechá vzít..a že uvažuje i o konci našeho vztahu.Řekl jsem jí vše co k ní cítím a jak to celé těžce nesu a poprosil jí,aby si to vše nechala ještě projít halvou,na potratu trvala,tak jsme zůstali u toho,že si nechá projít hlavou náš vztah a vzala si 10 dní na rozmyšelnou.To bylo pro mě nekonečných 10 dní a hrozných. Nakonec na potrat šla (byla v 6.týdnu těhotenství jak ji řekli na gynekologii)…poté jsme se setkali (nechtěla abych tam šel s ní) a řekla mi znovu že končíme…znovu jsem jí vylíčil své city k ní,a ať náš vztah nehází přes palubu (mimochodem již jendou na potratu byla, ve 23 letech,kdy na to nebyla připravená a partner o to nestál…dnes jí je 32).Řekla že se mi ozve. Měl zrovna narozeniny,tak jsem jí popřál,dal jí dárek,který jsem měl pro ni již měsíc připravený a poté kytici 32 růží..měla 32,to měla radost,ale nedala to tak úplně najevo,to jsem poznal. Já poté odjel za kamarádem a jeho přítelkyní na několik dní. Máme oba profil na lidech.cz a já si hned 2.den po našem setkání všiml,že si na svůj profil dala fotku,kde se vyfotila s těmi kvyětinami ode mne…což mě potěšilo,ale nenapsala tam že jsou ode mne,což mě zase zarmoutilo. Poté si tam dala i fotku,kde je v šatech,které jsem jí dal k narozeninám a má na sobě též náhrdelník srdíčko,který jsem jí dal v květnu. Říkal jsem si,proč to sem dává…od té doby,co je to mezi náma špatné to srdíčko nenosila a ted se s ním vyfotila a dala si ho na profil…dala si tam i zpět fotky (předtím všechny vymazala včetně společných) z našich spol.výletů,ale je tam solo vyfocená,kde jsem ji fotil já, společné tam nedala a v popisu má smailíky…..říkám si,že to snad nedělá proto,aby mě trápila. Nevím co si mám o tom myslet.Nezmínil jsem se jí o tom,ale myslím,že tuší,že se na její profil dívám. Po návštěvě u přátel jsem za ní zajel…nevydržel jsem to čekání než mi dá vědět,chtěl jsem jí aspoň vidět…byla už klidná,normálně jsme se bavili,doknce i zasmáli….ale stále je ke mně odtažitá…během konverazce mi to nedalo a několikrát ji pohaldil či chytil kolem pasu,nebránila se,ale pusu nechtěla. Navrhl jsem,že bychom si mohli udělat prodloužený víkend a vyjet někam na tři dny,udělat si pěkný výlet a začít znovu.Věřím,že by to mohlo našemu vztahu pomoci.Řekla,že snad pojede,že o tom popřemýšlí.Tak nevím. Jsem z toho špatný,neboť jí mám hrozně rád. Od její kamrádky jsem zjistil,že jen tak 2.šanci nedává. Chci se proto zeptat,jak by bylo vhodné postupovat? Předem děkuji moc za odpověď. Vím,že mé psaní je dlouhosáhlé.