Starší dotaz #93

Dobrý den, je mi 26 let a řeším problém, se kterým si nevím rady. Mám přítele, se kterým jsem 8 let, 1,5 roku žijeme ve společné domácnosti. V prosinci jsem otěhotněla, ale bohužel minulý týden jsem musela podstoupit revizi dělohy, protože plod se nevyvíjel. Nevím jestli je problém ve mně nebo v našem vztahu, ale během těhotenství jsem měla hrozné stavy úzkosti, kterých jsem se nedokázala zbavit – přítel byl neustále v práci a ja jsem měla pocit, že jsem na vše sama. Absolutně jsem se nedokázala povznést nad hlouposti a užívat si příjemné chvíle. Pořád jsem od něj čekala podporu. Takové pocity jsem měla i dříve, ale po určité době odezněly. Vím, že takhle se žít nedá, protože ubližuji sobě i jemu. Partner je jinak velmi hodný, klidný až flegmatický, pracovitý (až moc), má mě rád, je na rozdíl ode mě vyrovnaný a raduje se z maličkostí, hodně volného času trávíme spolu, ale co mu neřeknu, neudělá. Jsem na sebe velmi přísná, musím být všude na čas a nedokážu si jakoby užívat života,nechávám si často od lidí ubližovat a pak se trápím. Musím pořád něco dělat a když nic nedělám, tak si vyčítám, že se flákám. A můj přítel je pravý opak. Ráda bych vše vyřešila a žila normální život. Děkuji Vám za odpověd..