Starší dotaz #935

Dobrý den. Sama nevím jak začít a jak to správně popsat. Nemám odhodlání za někym zajít a popovídat si o tom, co mě vlastně trápí a tak jsem se rozhodla alespoň napsat a mít více času přemýšlet o tom jak to dát dohromady. Přijde mi, že jsem jednou taková a potom zase maková. Myslím, že mám velký problém pohybovat se mezi lidma. Například jíst. Neumim jíst před lidma. Zajímavý je, že s mámou normálně do restaurace jdu, ale sednem si tak, aby na mě nikdo neviděl nebo tam nebyl někdo, kdo mě zná. S kamarádama ale neexistuje abych si dala jídlo. Možná jsou to mindráky z toho, že nemám postavu takovou jakou bych si přála. Je to ale jen v mojí hlavě, protože si myslím, že silná nejsem. Meřím 162 cm a vážím 56 kilo. Problém bude i v tom, když mi někdo řekne, že jsem se spravila tak si to moc beru k srdci a pak zase doma nějaký čas nejim. Pak mě ale zase přepadne myšlenka, že jsem hloupá když je poslouchám, že jsem normální a zbytečně si dělám problémy. Další problém, nerada se pohybuji mezi hodně lidma. Obchodní centra, náměstí. Ale vadí mi to jen někdy. Nevyznám se sama v sobě, nevím jak v určitých situacích reagovat a chtěla bych vlastně poznat sama sebe. Je mi 19 let a připadá mi, že snad nikdy nebudu vědět co chci. Ještě se vrátim k tomu jídlu. Když jsem s někym hodně blízkym nedělá mi problém říct : Mám hlad! ale jakmile jedeme někam s kamarádama nejim celý den a i když mám hlad tak říkám, že nemám. Nevím proč, nevím proč to dělám. Pokud jde ale treba o ovoce nebo jogurt, tak mi to problém nedělá to sníst. Přitom mám i dost pohybu. Mám své 3 koně se kterýma jezdim závodně parkury a myslím, že pohybu mám dost. Asi před týdnem jsem se vrátila po měsíci z Anglie a myslela si, že budu jiná, že mě to změní, budu samostatná, ale není to tak. Dělá mi problémy jít někam přes lidi sama. Jet plnym autobusem..raději jedu autem a napíšu ještě někomu aby jel semnou. Pracovala jsem v 02 a byl tam ten samý problém, nejedla jsem celý den, protože jsem neuměla před nima jíst. Nejspíše se tu jedná jen o to jídlo jak si to tak posobě pročítám. Nevim jak to řešit, co s tim dělat. Jednou mi to vadí, jednou ne. Tak možná mi poradíte nebo řeknete Vás názor. Neni to sice závažný problém a s nikym jsem se o tom ani nebavila, protože si myslím, že by jen kroutili hlavou, ale mě to otravuje. Vadí mi, že nejsem ta veselá plná humoru s velkym sebevědomím ve všech směrech. Přitom se tak ráda seznamuji a tak ráda se chodím bavit a když vypiju pár drinků tak je mi fajn, jsem úplně někdo jiný..otevřený, komunikativní, pro každou špatnost za nic se nestydím je mi jedno co řeknu..někdy si říkám, jestli bych neměla být raději pořád opilá. S někým se seznámim je mi s ním fajn, ale když se druhý den proberu, nejsem schopná už s tim klukem někam jít. Přitom bych chtěla, ale nevim čeho se bojím. Jak říkám, nevyznám se sama v sobě a nevím jak najít to co chci nebo toho co chci. Říkám si, že jednou tohle přejde, ale co když ne? V Anglii jsem se seznámila s českou au-pair a byla to veselá holka plná optimismu s velkým sbevědomím, ale jednou mi řekla, že bere tablety.. ptala jsem se na co a řekla mi, že na fobii když mi odpověděla na otázku z čeho, tak jsem byla překvapená. Na fobii z lidí. Začla jsem nad tím přemýšlet jestli by mě to nemohlo potkat taky. Proto jsem se rozhodla raději se někomu svěřit a možná najít odpověď. Předem Vám moc děkuji.