Starší dotaz #976

Dobrý den. Za měsíc mi bude 18. Už 2 roky mám přítele a vztah mezi mnou a rodiči je příšerný. Když teď poznávám jinou rodinu, uvědomuji si, že mi mí rodiče nedali moc citů a lásky. Nikdy jsme se nebavili o mých problémech, o škole a už vůbec ne o mých vztazích. Doma se pořád jen hádáme, bojím se vyjít z pokoje, protože pokaždé co vyjdu, je mi nadáváno, že sem neudělala tamto a tohle, že pořád chodím ven a že jsem sobecká, nemyslím na ty nejbližší. Možná mají trochu pravdu, ale nemám chuť být doma a ani s ničím pomáhat, když se ke mně chovají takhle. Nikdy jsem od nich neslyšela pochvalu, neviděla jsem náznak radosti, kolem mě cítím takový chlad. Baví se jen o tom, co je opravdu důležité-peníze, práce a zdraví. Ano, to je dobře, ale chybí mi něco, co nacházím jinde, proto nemám chuť doma být. Nejhorší na tom je, že mě pouští ven jen do 11 a můj přítel nemůže spát u mě a já u něj, ikdyž z druhé strany (rodiče přítele) by souhlasili. Už mě nebaví ty věčné hádky. Bude to po mých osnáctinách mé právo, že budu moct odejít a přijít domů, kdykoli budu chtít? Bojím se že mi to budou zakazovat i potom a bojím se jich na to zeptat. Poradili byste mi prosím, co mám v téhle situaci dělat? prosíím