Dobrý den, nevím zda popíši vše zcela objektivně, ale začnu: Jsem 3 týdny po rozchodu s přítelkyní u které jsem bydlel na malém městě v domě s jejími rodiči a prarodiči.Sám pocházím(a momentálně jsem) z krajského města, nikdy jsem nebydlel izolovaně od rodičů až nyní. Po ročním a půl vztahu na dálku(prošli jsme krizí – neviděla perspektivu ve vztahu), jsem se k ní v dubnu přestěhoval, našel práci a začal žít. Problém byl ze začátku ve stylu mého života(šel jsem od maminky)a v hádkách a vyhrocených situacích od přítelkyně. Doslova teror, nicméně otevřeně přiznávám že jsem si jej zasloužil – nesamostatnost, problémy v zaměstnání(nový obor a kraj + moje lenost) vyústili v neustálé vyhazování třeba i uprostřed noci,její rodiče se kterými jsem si ze začátku rozuměl, jsem se raději snažil obcházet obloukem. Další problém byl(a je) v tom, že ex je histerická, takže za každým vyhazovem, nejlépe po 50km cesty kterou jsem urazil, následovalo několik telefonátů s brekem a prosbami abych se vrátil. Já sám jsem na úrovni 4letého dítěte, protože jsem samozřejmě vždy naoko neochotně přijel zpět. To podporovalo můj pocit nadřazenosti, ale ve skutečnosti jsem se čím víc uzavíral.Neustálé podceňování mé osoby vedlo ke skutečnosti že mi práce přestala bavit, neustálé kontroly mé osoby zase k tomu že jsem ji odbýval. Vyhrotilo se to jednu neděli, kdy po návratu ze služební(1 denní) cesty večer domů jsem kvůli neutřenému nádobí, byl doslova o půlnoci vyražen z domu. Odjel jsem, i když si myslím, že vyhazov byl plánovaný. Vypnul na tři dny telefon a čekal co bude.Ex, když mi po týdnu vracela zbylé věci, měla v očích úlevu:-) Po celou dobu vztahu(dle jejích slov) mne chtěla změnit a napůl se jí to povedlo, což se odráží teď, když jsedm zpátky u rodičů.Trpím nespavostí, nerozumím realitě, deprese, pocity méněcenosti atd. Na tomhle by nebylo nic extra nenormálního, ale problém je ten, že mne skutečně vychovávala a prostředí ve kterém jsem nyní je zcela opačné než to které mi nastavil reset po rozchodu.Bojím se téměř všeho vč.smrti rodičů, nevidím žádnou budoucnost, práci mám také stále v místě kde jsem byl předtím a bojím se jakékoliv změny, navíc pochybuji že mne někdo zaměstná. Vím že potřebuji psychologa, ale snažil jsem si to nepřiznat a vnitřně slečně ukázat že na to mám….ale nemám, bohužel. Prosím o radu na nějaký postup – zítra bych se rád objednal u psychologa, tady v místě bydliště.Jen mám pocit, že to k ničemu nebude a pomoc si musí každý sám.Díky
Milý Honzo, je docela zajímavé, jak se umíš dívat a hodnotit na svůj život. Bude fajn, když se ti podaří nalézt psychoterapeuta, se kterým budete pracovat na vnitřní proměně, zralosti… je to hezká cesta a je dobré po ní jít a nemyslím, že maximálního výsledku dosáhne bez "kouče" (ani slepé střevo si chirurg sám nevyoperuje)
Potřebujete více pomoci?
Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.
Vlastní dotaz
Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.
Online semináře a lekce
Nově v nabídce naleznete online semináře - unikátní multimediální lekce, naprosto konkrétní návody a inspirace.