Agresivní hádka

Dobrý den, nedávno jsme měli s partnerem hádku, která byla způsobena především partnerovým zklamáním ze zlého a nespravedlivého počínání své matky, jeho i mým vyčerpáním. Neunesl to, jí nic neřekl, ale později si vybíjel slovně zlost na mě, hádali jsme se, křičeli, potom do mě strčil a já upadla na stolek. Nechci ho obhajovat, ale vím, že díky svému dětství, kdy byl týrán, je utkán z nití nenávisti, agrese a strachu. Přesto všechno a i mé nepohodové dětství byla naše láska velmi upřímná a laskavá s vizí společné budoucnosti. Občas si ze mě ale dělal hromosvod pro své nepohody, neměli jsme oba téměř žádné dobré kamarády. Většinou byl báječným partnerem a přítelem. Já jsem měla při této poslední hádce strach a zároveň jsem chtěla demonstrovat vážnost situace, kam až nechal zajít svojí zlost, že mi ublížil nejen psychicky ale i fyzicky, což si nezasloužím a šla jsem do kuchyně pro nůž. Ten jsem ale zabodla do linky a sbalila si věci vyházené ze skříní. Rozešli jsme se a v současnosti docházíme každý zvlášť k psychologovi, ke kterému jsme původně měli chodit jako pár, teď pomáhá každému z nás najít individuální cesty, jeden o druhém nemáme žádné zprávy. Mrzí mě, že jsem držela ten nůž, nikdy bych mu neublížila. Nevím, jak to vnímá můj bývalý partner, rozchod byl v afektu a vzhledem k tomu, jaký jsme měli vztah se ani jeden z nás rozejít nechtěl, jen každý z nás bojuje s vlastními bubáky ve skříni. Přála bych si po absolvování terapií se s partnerem k sobě zase vrátit, ale mám obavy ze ztracené důvěry z obou stran, že si teď myslí, že jsem blázen kvůli tomu noži, já bych se k tomuto činu nikdy nesnížila, kdybych nebyla opravdu bezmocná. Zároveň ho vidím já jako strůjce agrese a hádek, ale odpustila bych mu. Cítím se v právu, ale zároveň vinna, co si o tom myslíte? Nyní nejsme od rozchodu v kontaktu.