21 let, student, uznávám že ne zrovna nejpilnější.
Má cenu pokračovat se školou, když mě ten obor zrovna dvakrát nezajímá, titul nebude moc k čemu a neustále se kvůli ní hádám* s rodiči?
*) Posledních 5 let to znamená, že mě mamka sjede, začne říkat: „Nemusíš do té školy chodit, s tvým přístupem je to ztracený čas, zůstaneš doma najdeš práci na půl úvazku budeš se učit s bratrem, já aspoň budu moct vyjet do zahraničí,“ já se více či méně rozbrečím, a pak kolem sebe zbytek dne/víkendu chodíme a pasivně agresivně uklízíme.
Mám pocit, že mamka má ohledně mé osoby velká očekávání (od kariéry přes A+ manžela po 3+ dětí) a nejsem si jistá, nakolik jsou skutečná a co všechno mi jenom zůstalo v hlavě z rozhovorů, kdy mi plánovala vlastní veterinární praxi, závratnou uměleckou kariéru nebo že budu pokračovat v jejím chovu poníků.
Vyrostla jsem v naprosté venkovské pérdeli s minimální možností dopravy a jak funguje kamarádství mimo přesně vymezené rozpětí školy jsem začala poznávat/chápat až teď na vysoké a po dvou letech je to pořád sakra divné.
Když mi mamka řekne, ať se s někým nestýkám… zatím jsem ty vztahy vždycky utla. Sleduje mě na facebooku a když se jí něco nelíbí, nejdřív mi napíše na messenger, na whatsapp, zavolá mi (když to nezvednu, zavolá kamarádce), řekne mi ať to smažu, a když to do dvou hodin není pryč, volá znova. Nevím, co si myslím, že mi udělá kdybych to nesmazala. Logicky nemůže NIC. Ale… prostě. Smazala jsem to. A změnila si profilovku podle jejího přání.
S mamkou se nediskutuje, s mamkou se drží huba a krok
Taťka se nikdy k ničemu nevyjádří ale prý si myslí, že s ním vyjebávám.
Jo a kdybyste věděli, proč mě „fascinují“ homosexuální vztahy mezi muži, maminku by to moc zajímalo.
Jestli budu v jednu ještě vzhůru a najdu sirky, asi si něco vypálím. Sebepoškozování mi nikdy nedávalo smysl – když už je mi špatně mentálně, proč bych si měla navrch ubliživat? Ale teď to zní jako docela fajn nápad. Čekám do té jedné abych si to kdyžtak rozmyslela.
Přemýšlím, že bych nejela domů na víkend – v hlavě vím, že mi mamka asi nemůže nic udělat když nepřijedu, hlavně má přijet sestra s manželem takže bude mít o zábavu postaráno. Ale zase: pocitově se blíží apokalypsa, když nepřijedu nejpozději v pátek ještě za světla.
Brácha z ní šílí a se ségrou když se vidíme, vždycky přijde ~ten moment~ a obě víme že teď si budeme propírat mamku a čím vším nás vytáčí, takže si myslím, že vina není jen ve mě, že jsem blbá a sociálně zakrnělá? Což jako obojí do jisté míry jsem a za 90% problémů si můžu sama ale… skrz sourozence mám ujištění, že jak s námi mamka jedná není vždycky úplně košér.
Ten pocit když z vás má přsná vylchiba udělat dobrého člověka a pak v 19ti zjistíte, že kamarádům autimaticky a bwz přemýšlení lžete o tom co jste dělal/budete dělat protože lež má aspoň nějakou šanci na vyhnutí se nepříjemnostem.
Ale jako… mám střechu nad hlavou, mám na jídlo, jsem teple oblečená, takže bych si neměla na nic stěžovat?
No… a tak. Chápu, že máte jen můj pohled na věc a že to značně limituje porozumnění problému. Ale kdybyste měli postřehy návrhy připomínky…
Potřebujete více pomoci?
Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.
Vlastní dotaz
Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.
Online semináře a lekce
Nově v nabídce naleznete online semináře - unikátní multimediální lekce, naprosto konkrétní návody a inspirace.