Asi vyhoření?

Dobry den, 
nevim, jak to vsechno popsat ale jsem celkove vyrizena, vztekla a mam pocit, ze jen křičím. Jsem tehotna, chvíli pred porodem. Doma mam dite 4 roky s vývojovou dysfazii smíšenou a chlapa, který neni věčně doma (prace). 
Co se týče těhotenství, tak nejspis hormony. Vse me štve. Štve mě to, ze mi je všechno malé, co se týče oblečení, ze me to tlačí, škrábe a ze vubec musim někam ven a oblékat se. Dela mi problém se uz i oblect, mam pocit, ze se neunesu. Stokrát po sobě se kolikrát musim ohnout a zvednout a uz z toho jsem vyřízena a naštvaná. Syn porad jen brečí, kňučí, řve, neposloucha, ničí věci, aniž by si to uvědomoval, neuklízí si, a celkově jen přidělává práci navíc. Neumi udělat nic sam, oblect se, svléknout se atd.. takze se p nej starám jako o mimino víceméně. Do Toho nespolupracuje. Do toho doma připravuji pro miminko, ale není poradně možnost kam všechno dat, jak to uspořádat, takže další věc ze které mam nervy. do toho je chlap věcně pryč. 12h směny v práci a v době volna je na brigádě. A pak jen slyším. Proč je doma bordel, proč jsem neudělala tohle a ze nakoupit jswm ai mohla jit sama a tohle jsem ai mohla udělat a z čeho mam nervy a z čeho můžu byt unavena. Sam sk po sobe neumi uklidit, veci se mu valí i 14 dni na jednom místě, co mu upadne od ruky tam ro nechá a nepřijde mu to blby a na me ma blby řeči a ja mam uklízet i po něm? Koho to ma bavit? Podle nej by on rodical zvládl levou zadní, protoze by byl doma a odpočinul si, ze ja pr nikam nemusim a on musi do prace. Jeste s ditetem nikdy nebyl sam cely den natož i noc. A ja mam pocit, ze bych nejraději utekla a nebyla. Ze az se narodí druhé dítě, tak me švihne a skončím někde v blázinci. Necim, jak uklidnit nervy, jak lepe se naučit chovat, zvládat věci a klidem. Vsak ja ani nikam nejdu s kamarádkou, nemam si skym povídat, protoze chlap přijde domu a sedne k telefonu a sluchatkam a nevim, kd naposled jsme si podívali. Ldyz mu neco rikam, tak jen kouká, jak bulík, žádný výraz ve tváři a jen kyve nebo neudá nic, a pak nakonec se dozvím, ze stejně nevnímal, protoze si nepamatuje, ze jsem mu neco rikala. Jak dal? Co delat? Da se tohle psychicky vyhoření vůbec vyřešit doma? Chtela bych se zase smát, nekřičet a být dobra a vesela mama pro deti.