Chci neexistovat

Dobry den,
dlouhodobe ziji
v zahranici, proto se obracim na psychologa touto formou. Dlouhodobe trpim stavy,kdy bych nejradsi neexistovala. Nepremyslim ani tolik o samotne sebevrazde jako spis o smazani veskere me existence. Nikdy jsem se o sebevrazdu nepokusila z duvodu,ze by to bylo nefer vuci memu okoli,ale neustale se nemohu zbavit pocitu,ze by bylo vsem lepe beze me a nemela bych zit. Jiz nekolik let se potykam s uzkostmi a take s tim,ze najednou z niceho nic zacnu ignorovat lidi ve svem
okoli a
i presto,ze vidim snahu o udrzeni kontaktu z jejich strany, nejsem schopna proto nic udelat ackoliv mi na nich vnitrne zalezi a pozdejsi ztrata pratelstvi me mrzi. Absolutne nevim co se sebou a to i presto,ze jsem asi jedina v mem okoli, kdo se naplno zivi sama (je mi 21 let a studuji vysokou skolu, momentalne v zahranici), nema podporu
rodiny a jsem mezi vrstevniky povazovana za silnou a vyrovanou osobu. Sama se tak vsak vubec necitim a prijdu si ztracena a zbytecna. 

omluvte ma
zmatena slova a take velmi nepresne informace,ale jsem uz opravdu v koncich a nevim, jak
se
zbavit neustalych pocitu na to,ze kdybych nezila, svet by byl lepsim mistem