co mám dělat

4,5 roku chodím se svým nadřízeným. Je o 20 let starší. Mám ho moc ráda, přesto, že jak říká, za nikým v životě tak neběhal, jeho lásce moc nevěřím. Byli jsme spolu dost v práci, ale mimo mi moc času nevěnoval. Poslední dva měsíce mi přišlo, že mu na mě moc nezáleží, na vizitě na mě už nepočkal, po práci mě, sice odvezl, ale ve volnu už pro mě přijel zřídka. Bylo mi to strašně líto, z celého vztahu jsem měla vždycky trochu depku, přišlo mi, že jsem tu jenom pro něj, on pro mě spíš  jen, aby se neřeklo, že mě má pro radost a na ozdobu nebo nevím…Jednou jsme byli s kamarádkou u psychologa a ten mi klasifikoval středně těžkou depresi. Už jsem k němu znovu nešla…Nikdy před tím, mi tak smutno nebylo. Přesto, jsem si nedokázala život bez něj představit (já vím, nelogické). Před třemi týdny jsem ze  zoufalství napsala sms jeho manželce, on ji náš vztah přiznal. Vím, že to bylo ode mne moc zlý, ale už  jsem nemohla dál ..Doufala jsem, že z práce odejde (je už v důchodu), ale on odejít nechce. Nedokážu s ním pracovat, ze zečátku na mě křičel, že jsem všechno zkazila, pak se mnou chvilku nemluvil, celý den mi ignoroval a pak se přišel rozloučit, dvakrát mi nabídl odvoz domů, ale už za mnou nechodí, nejsme už přátelé. Vím, že je to moje vina, ale nemůžu s ním už pracovat, mám dojem, jako by mě podvedl. On si myslí, že budu  dělat, že se nic nestalo a jedeme dál nebo nevím…Nechce o ničem mluvit. Nemiloval mě, jen mě využíval. Přesto mi strašně chybí. Nevím, jestli mám trvat na tom, aby odešel, jestli mám odejít já, nebo jestli mám přijmout jeho hru a dělat, že se nic nestalo. Nic mě nebaví, nemůžu cvičit, myslet, nevím, co dál. Co mu říct., nebo už jen mlčet a trpět si za svou hloupost. Děkuji