Dobrý den, mám takový problém, ale nevím jak to popsat. Všechno začalo minulý rok, kdy jsem psala bakalářskou práci a učila se na státnice. Byla jsem z toho všeho strašně vystresovaná, nemohla jsem spát, nebo naopak prospala celé dny, přibrala jsem 5 kilo a padaly mi vlasy. Státnice jsem zvládla a pak přišlo léto. Chodila jsem na brigádu, kde jsem měla příšernou šéfovou, chtěla jsem odejít, ale doma mi pořád říkali, že se tam moc nenadřu, ať zatnu zuby a přestanu si stěžovat. Také jsem začala jezdit autem, z čehož jsem hlavně že začátku měla strašný stres, bylo mi špatně několik dní před jízdou. Chtěla jsem navštívit psychologa, ale všichni mi říkali, ať neblbnu, že se vyjezdim a přejde to. No ani teď to není o moc lepší. Chtěla jsem si dát pauzu mezi bakalářem a magisterským studiem a jet třeba na rok do zahraničí, naučit se pořádně anglicky atd., ale rodině se to nelíbilo, tak jsem dala na rady ostatních a přihlásila se na obor, u kterého jsem si nebyla jistá jestli ho vůbec chci studovat. Na zápisu se mi stala taková věc (stalo se mi to už před tím v autě), najednou se mi udělalo zle, rozbušilo se mi srdce a chtěla jsem se rozbrecet a utéct. Pak na mě promluvila kamarádka a tím mi to stopla. Od té doby se mi to stalo několikrát, hlavně ve stresových situacích. Nastoupila jsem do školy na obor, který jsem před tím studovala a Tak jsem mu moc nerozuměla a měli na nás i dost velké požadavky. Před tím jsem byla na koleji a teď jsem doma, což je dost nezvyk. Nejsem schopná napsat jedinou seminární práci, začnu číst podklady a začne se mi motat hlava a dělá se mi zle. Večer nemůžu spát a ráno zaspávám. Mivam často svěřený žaludek, tluče mi srdce, často brečím a přijde mi všechno na nic. Když jsem měla jet teď autem, úplně jsem se sesypala a nebyla jsem ničeho schopná a to už jsem jezdila celkem normálně. Rozhodla jsem se ve škole skončit a jít příští rok na obor, co bych chtěla a navazuje mi na moje Bc. studium. Ví o tom jen mamka. Zbytek rodiny mi pořád říká, že mám být ráda, že můžu studovat v místě bydliště, ať zatnu zuby a mám titul, proč nechodím na brigádu, že mi práce asi nic moc neříká a můj strach z řízení jim přijde vtipný a vypráví si i tom půlka rodiny, která se baví tím, jaké jsem tele. Že se mám sebrat a přestat s tím a něco se sebou dělat. Já už ale nevím co dál, chci někam pryč. Když se míč neděje, jsem v pořádku, ale jakmile přijde nějaká hádka, středová situace, nebo něco náročnějšiho, chce se mi brečet, začnu se klepat, je mi zle a celý den už mám pak zkažený. Chci se z toho kolotoče nějak dostat, ale nevím jak, mám pocit, že další nervy už nezvládnu.
Milá Eli,
vaše nápady mi přišly docela dobré. Proč vám rodina nepřeje vlastní cestu, nevím, ale působí to prazvláštně, jako by vám nepřáli něco jiného než co znají oni.
Je třeba se postavit za sebe a asi vycestovat.
Držím palce – to dáte :)
Potřebujete více pomoci?
Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.
Vlastní dotaz
Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.
Online semináře a lekce
Nově v nabídce naleznete online semináře - unikátní multimediální lekce, naprosto konkrétní návody a inspirace.