Dlouhodobá frustrace

Dobrý den, již několik let od doby založení rodiny máme 4 letou a 7 měsíční holčičku se ke mně partner nechová hezky. Cítím se být frustrovana, poněvadž se mnou nesdili finance, musim vyjít s rodicakem. Často mě uráží, že doma nic nedělám, že se jen vyhrejvam v jeho bytě, nic neplatím…pro svého otcima a matku vy snesl modré z nebe a na mě je jak na psa…pro kamarády by se obětoval ale já jsem jen prizivnice a pokud se mi něco nelíbí, mám se odstěhovat. Nemám kam jít, mám jen ten řidičák a bojím se odejít na azyl aby tím nebyla starší dcerka poznamenana. Už nechci aby na mě ale pořád takto útočil. Mám pocit, že má nějaká bezpracovana traumata a já jsem jeho hromosvod. Stres v práci, malý byt (1+1)…chci si zachovat svoji důstojnost a hlavně naučit holky ze takhle to vypadat nemá…co mám dělat, kam mám jít pro pomoc, když si nemůžu vydělat peníze. Když jede z práce domů, tak mi volá a je v pohodě ale jak přijde domů začne být nervózní a začne rejt co všechno není hotový atd…mám 2 děti z toho 7 měsíční dceru, která se v noci budí jsem unavená, potřebuju si taky odpočinout ale nemám kdy on ji nevezme ven jen slyším jakej je on chudák, že nemůže chodit na pivo s kamarádama, jak často by si predstavoval. Jak se mám chovát, když na mě začne útočit co vše nezvládám? V tu chvíli mám hroznej vztek a jemu to dělá dobře. Nechci žít furt v tom dusnu. Jaké možnosti má vůbec taková matka bez příjmu s 2 detma? Mám nějakou šanci na lepší život?