Dobrý den, co mám dělat abych měla zase normální chuť žít

Asi půl roku mám chuť se vážně zabít. Vůbec nemůžu najít smysl života. Mám sice syna 5 let ale všichni mi předhazuji jak všechno dělám blbě. Manžel má svůj svět. Jeho jediným koníčkem je muzika a všechno ostatní jde stranou. Už mě nabavi bojovat o jeho přízeň. Nedokážeme normálně komunikovat. Když se ho zeptám jestli se za mě stydí že nechce už skoro vůbec trávit čas jako rodina ve třech a jako pár občas ve dvou už vůbec. Prostě mi na moje otázky neodpovídá. Sex nemáme asi 3 měsíce. Přitom hlídání by bylo. Bydlíme v bytě a já se nezastavim po práci do školky, nakoupit, uvarit, oběd, večeře, uklidit, vyprat, umejt, nakrmit…. On jednou za rok pověsí poličku, sem tam vyndá nádobí z myčky a je king. Rozvod máme sepsán stačí jen podepsat. Ale já ho furt miluji a strašně bych si přála tvořit normální rodinu. Když se rozvedem tak nechci syna do péče. Je asi 100%ní jistota že se sesypu a nebudu schopná ničeho. Já poslední doboou jen brecim. Už nemám z ničeho radost. Malej mi tuhle řekl že mě nemá rád(vím jak s je to u dětí že to tak nemyslel) ale už jsem fakt na dně a řekla jsem jim oboum že když sem blbá máma ať si najdou jinou a mě ať zahrabou. Mám to denně na stole od mojí mámy že mu moc dovoluju že vůbec neposlouchá. Když myjeme vlasy tak vždycky kňourá ale teta ho tuhle vykoupala úplně bez keců… Babička mu ostříhala krásně v klidu nehty… U babičky poslouchá a chodí spát mnohem dřív. Sám a hezky papá… Se mnou je všechno s brekem… Všechno špatně…. Já už ani nevím jestli je ten kluk můj… Možná by jim beze mě bylo líp a já už bych zase nemusela na nikoho žárlit.žarlim hodně… Protože nejsem u manžela na prvním místě jsem až na 5 tým nebo i hůř.. To nevím když si chci promluvit tak mlčí a nebo má výmluvy proč to nejde nebo to rovnoubzamete pod koberec sctim že řeším hovadiny.