Generalizovana úzkostná porucha a s ni spojené problémy s partnerem

Dobry den, 
potřebovala bych nezávislý pohled, jestli jsem opravdu tak bezcitna a zla, jak mi tvrdí přítel nebo  to jen vytváří v mě hlavě. Připadám si jako blazen, protože si stále myslím, ze jsem pro ten vztah udelala maximum.
Pred dvěmi lety jsem se seznámila dnes již s bývalým přítelem. On to bral od zacatku velmi vážně a já se nějaký měsíc rozhodovala, mezi nim a jiným člověkem. Nakonec jsem se rozhodla pro nej. Tohle byl dle přítele ten první zlom, kdy jsem podrazila důvěru ve mě. Časem se začal přítel chovat podezrivave. Naboural se mi do mailu, kde četl i dva roky staré zprávy, projížděl mi již nepouzivane mobilní telefony. Nebyla jsem na taková jednání zvykla a bylo mi velice nepříjemné. Ze strachu, ze bude doma zase nějaká scéna, jsem mu přestala oznamovat věci a to to udělalo samozřejmě ještě horší. Byla jsem zamilovaná a teď když to vidím strizlive, bych už do žádného takového vztahu nikdy nesla. Po 4 měsících jsem otehotnela. V tu dobu se pritelovy stavy zarlivosti začaly zhoršovat. Jelikož před 10 lety měl těžký rozchod s bývalou ženou, která jej podvadela a vzala s sebou jeho dceru, tak se u nej vlivem stresu objevila generalizovana úzkostná porucha. Letmo se mi zmínil na zacatku, ze něco takového bylo a tak mě napadlo, ze se mu ty stavy vrátily. Prosila jsem ho, ať navštíví psychiatra, protože ty nutkave myšlenky a obvinovani v mem stavu mi moc nepomahaly. Časem jsem se na jeho zadost snažila odstranit veškeré rušivé elementy jen abych měla klid. Nicmene i tak se občas nějaký můj bývalý partner napsal a nebo jsem je někde potkala. Samozřejmě jsem se mu to bála říct, protože by doma bylo peklo. Přítel stále tvrdil, ze teď chce mít klid na rodinu a ať se s nikým nebavím. Bohužel ty jeho stavy se ani tak nelepsily a velmi často se stávalo, ze mě jako těhotnou obviňoval, ze ho chci podvest a ze chci od nej odejit. Strašně mě to vyčerpávalo a stále jsem ho zadala, aby navštívil psychiatra. Po porodu se to ještě zhorsilo až jsem se těsně po Vánocích rozhodla s malym miminkem odejít a odstěhovat se pryc. V tu dobu mi vyhrožoval smrti. Pro nej typické ataky vzteku a zlosti. V tu chvíli to přítel neunesl a zinscenoval pokus o sebevrazdu. Když mu ani tohle nevyšlo, tak se opravdu nakonec nechal zavřít na dva měsíce na psychoterpeuticke oddělení. Jedina jeho podmínka byla, ze tam půjde jenom pokud s nim zustanu. Tak jsem mu to odkyvala a doufala jsem, ze něco za tu dobu pochopí. Ty dva měsíce mu dost prospely. Měl tam řád, měl okolo sebe lidi se stejnými problémy. Jakmile ale léčebnu opustil. Všechno se zase zhroutilo, protože já jsem si nebyla jista, jestli to pomůže a nemohla jsem mu slibit, ze s nim zustanu. Nicmene jsem to zkoušela dal dávat dohromady a slepit tu úplně zničenou rodinu. Bohužel vždycky to skončilo hadkou s přítelem a v těch nejhorších případech vyhruzkami smrti. Neustále mě obviňuje, ze jsem pro to neudelala dost a ze i já v tom mám vinu. Já nevím, ale buď si přijdu jako obet a nebo jsem asi úplně mimo a ty moje chyby nevidím. Žádnou poradnu nikdy navštívit nechtěl. 
 
Dekuji za vyslechnutí