Hádky s manželem

Dobrý den, ráda bych požádala o radu ohledně hádek s manželem. Od začátku máme trošku „itálii“ – často se hádáme kvůli blbostem, ale hned zas dobrý. Ráda bych naši komunikaci dala do pořádku, především kvůli malé dcerce a také kvůli okolí, na které to nepůsobí dobře.
Naše hádky jsou jako přes kopírák. Manžel mi něco řekne a mě to vytočí. Třeba když jsem celý den v jednom kole a on mi vyčte, že jsem něco zapomněla udělat, se slovy „mělas na to celý den“, jak kdybych celý den nic nedělala. Nebo navařím jídlo a místo pochvaly si stěžuje na nepořádek v kuchyni. Manžel totiž má na úklid vyšší nároky než já, pro mě je důležitější udělat si chvilku na sebe a odpočinout si po náročném dni, což teď s miminem skoro nejde. Já se ale cítím ukřivděně, chybí mi pocit uznání. Do té doby jsem v klidu a milá, ikdyž vyčerpaná a nevyspalá. Ale v tu chvíli pocítím hrozný vztek, mám potřebu se obhajovat, vyjmenovat, co všechno jsem udělala a on to nevidí a neocení. Mám potřebu křičet. A když nechci, aby mě malá nebo sousedi slyšeli křičet, tak ho vzteky bouchnu, někdy jen jako, mávám před ním pěstí a vrčím, někdy ho švihnu tričkem nebo novinama apod., ale nikdy ho nebiju silou. Přesto manžel toto velmi kritizuje jako fyzické násilí. Potřebuju ale ten vztek ze sebe dostat, jinak bych asi vybouchla. Mám pocit, že mě i schválně provokuje, abych se vytočila ještě víc, tím, že řekne, že jsem rapl, hysterka nebo „jdi se léčit“ nebo se směje mé reakci. Prosím, poraďte mi, jak bych na ty jeho kritické poznámky měla reagovat, abych nebyla za hysterku, ale zároveň abych si to nenechala líbit. I naše okolí včetně jeho matky mi potvrdilo, že jeho kritika je zbytečná a neopodstatněná. Přitom v konfliktu s jinými lidmi takto bouřlivě nereaguji, naopak jsem velmi nad věcí a je mi tak nějak jedno, co si druzí myslí. Jen od manžela, případně jiné velmi blízké osoby mi to přijde jako podpásovka a hodně mě to zasáhne. Pak si sama připadám jak blázen, když si vzpomenu na svou reakci, a ráda bych uměla reagovat více v klidu. Rozvádět se ani jeden nechceme, mimo tyto chvíle máme hezký vztah. Opakovaně jsme se domlouvali, že kvůli dceři se hádat nebudem, ale stejně se za pár dní situace opakuje. Já mám pocit, že hádky jsou kvůli jeho kritickým poznámkám a neustálým povelům, on má pocit, že kvůli tomu, že mu k nim dávám důvod – kdyby bylo vzorně naklizeno, navařeno atd., nebylo by co řešit, ale to je nereálné, už takhle nemám žádný volný čas a za paní na úklid by určitě manžel platit nechtěl. Nebo jak přimět manžela, aby tak nehrotil ten pořádek a jiné blbosti, aby si konečně uvědomil, co je v životě důležité, a zkusil mít víc radost ze života?
Předem děkuji za radu.