Já na cestách,ona doma.Konec partnerství

Dobrý den.
Jsem řidičem z povolání.
Jezdím vždy cca na 10-14 dní mimo CZ.S přítelkyní jsem již 4 roky a máme spolu ročního syna.Před dvěma lety jsem si vzal hypotéku na byt,vše bylo celkem zvladatelné a mé cestování a finanční přínos oběma vyhovoval.Poté,co se narodil náš syn,se chování mé přítelkyně začalo měnit od občasných narážek na mě,přes fyzický odpor ke mně.Sex jsme neměli od početí dítěte,což neustále omlouvala tím,že se to prostě ženám před a po porodu stává.Dále se stupňovaly naše hádky ohledně financí,kdy já v podstatě dávám vše z nemalé výplaty do výdajů na chod nás všech,jako rodiny,jelikož s jejím rodičovským příspěvkem ona nijak moc nemůže do chodu domácnosti zasáhnout z důvodu financování splátek auta,pojištění psa,spoření,atd a stále je na mne vyvýjen tlak z důvodu „prázdné kapsy “ těsně před výplatou.Nedávno,když jsem přišel (ne poprvé) s návrhem svatby,mi bylo řečeno,že si mě vážně nechce vzít,že už jsem pro ní,jako partner skončil,avšak kvůli dítěti chce zůstat společně semnou v pozici „kamaráda“.
Samozřejmě,že pro dítě jsem schopen udělat první a poslední.Dokonce jsem slíbil,že,až malý půjde do školky a ona do práce,přestanu jezdit dálky,které jsou více placené na úkor času mimo domov,abych měl čas na rodinu a zárověň s vědomím,že s její prací si budu moci dovolit i práci za menší plat a budu se moci věnovat i synovi.
Bohužel jí už i přestávám věřit,po tom,co mi tvrdila,že je vše v pořádku a nadávala mi za to,že jsem jí několikrát vytknul,že se mě začíná štítit,což se později ukázalo,že je to opravdu tak,jak jsem jí to vytýkal.Jen mi lhala a dnes svaluje vinu na mě,že jsem prý musel vidět,že už ke mně nic necítí a že je to má blbost.O všem se radí s rodiči,často mne s nimi probírá,ale co,to mi odmítá říct a mnohdy to,co o mně řeší s rodiči,bohužel proti mně vytáhne,jako určitý argument během hádky.Přestala se mi svěřovat a v podstatě jsem zůstal jen v roli takového toho strejdy,co přinese  15. v měsíci peníze,pár dní žijeme,jako králové a po zbytek měsíce se opět řeší problémy,hádky,kdy mě už vytáčí jen to,že se třeba poťouchle směje,když se položím ne třeba nějakou dobrou otázku,nebo nápad.Problém se taky stal v tom,že už jsem na ní několikrát po nedorozumění v telefonu křičel,za což jsem se sice potom několikrát omlouval,avšak to v ní vyvolalo ještě větší nechuť ke mně,protože dle jejích slov,se ona nikdy s nikým nehádala tak,jako semnou.Velkou vinu také nese velký stres v mé práci,pocit viny,že ona je takřka na vše doma sama a únava,která v jejích očích není prý ani zdaleka úměrná té její na mateřské dovolené.Zde připouštím,že bych nechtěl být v její kůži. Dle mě,však k partnerství hádky a usmiřování patří a já ji i přes všechno mám rád,třebaže jsem ji během našeho partneratví ani jednou nepodvedl s jinou ženou.
Nevím ovšem,jak v této situaci dál vézt společný život.Snad každý mi tvrdí,že by ji vyhodil,nebo odešel.To já ale nemůžu a ani nechci udělat už jen k vůli tomu,že bych svým způsobem přišel i o syna.A hlavně by neměli možnost ani kam jít.A já jsem s nimi doma i rád,protože nejsem sám,ale bohužel s pocitem toho strejdy,co tam jen jezdí na 4 dny v měsíci a pak zase jde vydělávat peníze,což mě velice psychicky ubíjí.Už jí ani nevadí,když nesdílím stejnou loži a spím na gauči.
Ztrácím tímhle chuť úplně na vše.
Pomůžete mi(nám) prosím?
P.S.:Já jsem ten,co chce opět dát vše do normálu,jen nevím jak.
Předem děkuji