Jak důležitá je počáteční zamilovanost pro úspěšnost vztahu

Dobrý den, 
poslední dobou usilovně přemýšlím o důležitosti počáteční zamilovanosti. S přítelem jsme spolu oficiálně rok, ale ani jeden z nás v začátcích našeho vztahu nebyl zamilovaný. Několik prvních měsíců jsme byli pouze přátelé. Já byla po vztahu s narcistou a svému nynějšímu příteli jsem řekla, že se na nic nového ještě necítím. On byl trpělivý a čekal několik měsíců. Během té doby jsme se vídali, uvařili si společně večeři, koukli na film a to bylo vše. Po několika měsících jsem si já sama začala uvědomovat, že jej mám raději než jen jako kamaráda a neuměla jsem si představit, že bych byla s někým jiným. Vážím si jej a miluji ho pro nespočet věcí a náš vztah je možná až moc idylický (komunikace výborná, žádné hádky, emočně jsme stále v rovině). Jen ve mně již nějakou dobu hlodá otázka, zda může být vztah upřímný, šťastný a „úspěšný“ i přes to, že ani jeden z nás nezažil to počáteční poblouznění, kdy nemůžete být jeden bez druhého a vše se zdá být dokonalé. 

Mohla byste mi prosím říct, co si o tom myslíte Vy? Jaké jsou Vaše zkušenosti nebo názor?

Předem děkuji za Vaši odpověď.