Jak rozvíjet nový vztah po rozvodu, když oba máme děti

Dobrý den,  je mi 40, jsem rok rozvedená a mám ve své péči dvě děti mladšího školního věku. Před půl rokem jsem se seznámila s mužem, který byl v té době v podstatě na odchodu z dlouhodobě nefunkčního manželství, nicméně až teď začíná řešit rozvod, hlavním problémem je asi dcera, která je nyní v 5. třídě. S manželkou nyní řeší uspořádání po rozvodu, péči o dceru, majetkové vypořádání. Partner nyní bydlí cca hodinu jízdy autem ode mne, je dost zaměstnaný, takže se nemůžeme moc vídat a já tím trochu strádám a začínám se obávat, že pokud si koupí byt v blízkosti bývalého bydliště, aby to měl blízko k dceři (a k celé své širší rodině), tak pro mě vlastně ani po jeho rozvodu nic moc nezmění. Já kvůli svým dětem a malému bytu jsem nyní o společném bydlení neuvažovala, ne že bych o to nestála, ale vnější okolnosti tomu zabraňují, ale jako asi každá žena bych chtěla s partnerem když už ne usínat a probouzet se vedle něj, tak alespoň vídat se pokud možno co nejvíc a trávit s ním víc času. Bojím se však, že i po rozvodu zůstane nablízku své rodině, bude k ruce své bývalé ženě a k tomu se bude věnovat dceři a na mě toho času zbyde nakonec ještě míň než předtím. Pro mě by bylo nejlepším řešením, kdyby si zajistil bydlení blízko mě, jenže to by měl zas dál k dceři. Já na nic v zásadě nespěchám, děti mám a další nechci, v současnosti jsem taky dost vytížená (ex mi vůbec nepomáhá), stěhování u mě nepřichází v úvahu, uvítala bych ale od svého nového partnera také nějakou oporu a pomoc z jeho strany, jenže se obávám, že na to nebude on už mít kapacitu.
Mám teď dilema, zda ho se ho mám snažit zkusit nějak přesvědčit, ať se přestěhuje blíž ke mně, nebo to spíš nechat plynout, on se o péči musí dohodnout hlavně s manželkou, říká, že nechce o dceru přijít a trpí výčitkami, že dceři způsobí rozvodem trauma a tak se snaží to vymyslet tak, aby jí to poznamenalo co nejméně, což svým způsobem i chápu.
Hodina cesty autem sice není moc (já však auto nemám), ale přesto mě to trápí, protože to takhle máme teď a vnímám to jako nedostačující a trpím tím, že se nemůžeme vídat častěji (navíc vztah jsme dosud tajili). Jsem do něj zamilovaná a on mi také říká, že mě miluje, až do teď jsem to tak i plně vnímala, najednou mám ale trochu pochyby, protože mám pocit, že geografická blízkost dcery je mu přednější než blízkost moje. Nebo je to tak v pořádku? 
Přemýšlím, jak to vlastně dělají ostatní po rozvodu, když mají oba děti a bydlí každý jinde, mohou takové vztahy vůbec dlouhodobě fungovat? Není to tak, že po nějaké době se vztah přechodí a skončí právě z toho důvodu, že nemá mít žádný vývoj směřující ke společné domácnosti? Lze takový vztah udržet a zajistit spokojenost obou partnerů?