jak se věci asi mají?

Dobrý den,
s manželem jsme spolu osmým rokem, z toho sedm let žijeme ve společné domácnosti a momentálně vychováváme roční dcerku. Já jsem v domácnosti, manžel je kapitán na nákladní lodi, což znamená, že je tři týdny v kuse v práci a tři týdny doma. Bydlíme v manželově domku na polosamotě v lese, spravujeme poměrně velký pozemek, pár kusů domácí zvěře a malou zahrádku. Když je manžel v zaměstnání vše v našem vztahu funguje na jedničku, každý den si telefonujeme, těšíme se na sebe, zvládám obstarat dítě, domácnost, zahradu i zvířata-někdy za cenu zahradničení s čelovkou, ale zvládám, i když mnohokrát s jazykem na vestě. Pravdou je, že když přijede manžel, chtěla bych, aby trávil více času doma-posledních pár měsíců totiž jezdí rekonstruovat dům své maminky, k tomu má samozřejmě nějaké koníčky-kolo, lukostřelba….pravidelné středy s přáteli….nemohu říct, že bych z toho byla nadšená, ale naprosto chápu, že si potřebuje tzv. orazit… Jenže se často stává, že když už manžel doma je, není spokojený s mým „výkonem“ a dokáže mi to dát i dost nepříjemně najevo. Na počátku našeho vztahu to byly takové hovadiny jako, že jsem mu schválně ujížděla na kajaku (pár měsíců předtím objel Skandinávské pobřeží), pak se přidávaly funkční záležitosti jako kde mám nakupovat jaké potraviny, kam přesně ukládat pohrabáč, že jsem pokrytec když zároveň třídím odpad a jsem schopná koupit vakuované maso, spor o vyhození plesnivého chleba, spor o spotřebu vody při mytí vlasů, problém s nepovolenou změnou sestřihu….a posledním sporem je rozdílný názor na výchovu dcery. Jde především o to, že jí dávám před spaním UM a čekám s ní než lahvičku dopije a u toho jí zpívám a hladím…. Prý nás kvůli tomu za pár let bude dokonale ovládat. Faktem je, že tyto naše „spory“ nejspíše vyvolávají úsměv na rtech, potíž je v tom, že pokud si manžel najde „svého momentálního veřejného nepřítele číslo jedna“, dokáže mi to doslova dávat sežrat několikrát denně, v zápalu pak v podstatě popře všechno hezké co mým směrem kdy pronesl a je schopen proti mně použít cokoliv, co jsem mu v minulosti řekla. Už nějaký čas se mu raději nesvěřuji, také proto, že i když mám nějakou potíž já, vztáhne si to osobně a je naštvaný, že nejsem dostatečně spokojená a šťastná. Potíž je také v tom, že jsem se za manželem přestěhovala na druhý konec republiky a ani po letech tu nemám „základnu svých lidí“, lidí, na které bych se mohla obrátit, když se potřebuji třeba jen vypovídat, tudíž, když manžel potřebuje, dorazí se svědectvím zástupů lidí, kteří jsou na jeho straně a já jsem na té své straně sama…. Tato situace nedávno vygradovala v debatu o možném rozvodu a muž mne překvapil upozorněním, že jestli od něj odejdu, nebude chtít dceru už nikdy vidět. Posléze ale velmi rychle obrátil, když jsem navrhla, že s dcerou odjedu na týden za přáteli do mého rodného města, okamžitě mne začal uklidňovat, že se vše napraví, omlouvat se (což standardně nedělá) a velmi rychle měnit svůj tvrdý postoj….. Tak tedy k mé otázce: I když je mi naprosto jasné, že toto jsou věci, které na základě mého subjektivního popisu lze posoudit jen těžko, chtěla bych se optat, zda máte dojem, že jsem atakována nějakou plíživou psychickou poruchou nebo zda je možné, že žiju s manipulátorem? Děkuji za odpověď K.