Komplikovaný vztah s matkou

Dobrý den, je mi 26 a uz 6 let bydlím v jiném městě než moje matka. Ještě když jsem bydlela u ní bydlely jsme v bytě 3 ženy. Ja, matka a babička. Táta od nás odešel a děda umřel když mi byl rok. Mamka od mého narození už nepracovala a zůstala doma v invalidním důchodu s epilepsii ( má ji od 8 let). Babička chodila do práce dokud ji síly stačily. Mezi mamkou a babičkou poslední roky nepanovaly dobře vztahy. Hádky byly na denním pořádku kvůli kravinam. To vyústilo v době asi 3 roky zpět když babička prodala svůj byt a máma si uvědomila že už s babičkou bude bydlet nejspíš do konce života. Babička se doktorů bála a nechodila k nim. Mamka je zase miluje a kdykoliv může tak hned k MUDr běží s čímkoliv se jí nezdá. Každopádně mamka byla doporučená na operaci TEP kycle. Do měsíce jsme museli obehat hromadu doktorů aby byla propuštěna k operaci. Měsíc je fakt sibenicni termín. V tu dobu umřela babicka. Náhle. Byl to pro mě obrovský šok. Zrovna jsem byla na noční směne ( jsem sestra) když mi přišla SMS od mámy ještě z babiccineho čísla že babicka umřela. Do toho jsem pár dnů na to dostala Covid. Bylo to náročné období ale všechno jsme to zvládly a máma šla v květnu na operaci. S mámou jsem nikdy neměla moc dobrý vztah. Vyčítala mi že jsme ve dvaceti odešla z domu a nechala ji tam s babičkou sama. Myslela jsem si ze smrt nás spojí. Ani náhodou. Od doby co babicka už není ( 5 měsíců) se to naopak zhoršilo.  Mamka mi vyčítá všechno co si zrovna usmysli. Většinou na mě křičí. Přitom ji pomáhám jak se dá. Jezdím ji pro nákupy, vozím ji po doktorech a na úřady. Zařizuju za ní veci. Kdysi tohle dělala babička. Máma nechtěla. Odmítala vařit a starat se o papíry. Ani nechtěla jezdit s babičkou na nákupy že si nebude ničit záda. Máme se furt něco nelíbí. Kolikrát mi říká věci co vím že jsou hovadiny a stejně mě dostávají do kolen. Třeba že bych měla platit poplatky za byt kde bydlí, protože tam mám trvale bydliště i když tam fyzicky už 6 let nebydlím. Nebo že mi nebude platit nákupy protože moje výchova taky něco stala ( samozřejmě si do nákupního seznamu vždy napíše věci které nejsou zrovna levné) a kupu dalších. Babicka nemela zavet tak mamka zdedila obrovsky balik penez. My s protelem platime najem a snazime se setrit na hypoteku. Za těch pár měsíci jsme si vybudovala v sobě to že pokaždé kdyz zazvoní telefon a nebo se mi od ní ukáže sms tak se rozklepu, nemůžu pořádnou dech, buší mi srdce a začnu brečet. Ani nemám chuť s ní mluvit, nemáme o čem. Do toho nechápe že jsme teď hodně v práci. Starám se o klienty v práci která je jak fyzicky a psychicky vyčerpávající a nemám sílu pak ještě řešit jí. I když s mamkou nemluvim furt cítím takové vnitřní pnutí. Jsem furt unavená a nemám ani energii na sport. Dřív jsem měla ráda byt občas sama. Třeba když šel přítel do práce. Ted se samoty bojím. Furt myslím na babičku a na to že teď chápu co asi musela doma prožívat s mámou když mě rozhodí i když bydlím 40 km od ní.  Mám pocit ze se to nikdy nezlepší a bude to furt stejný. Toužím po klidu, vyrovnat se s tím co se stalo. Máma mi nedává prostor. Chápu že je nemocná  ale zároveň nemůžu neustále pendlovat mezi moji práci, skolenima a jí. Mám i svůj osobní život. Pomalu jde na mě stud když už mám třeba v praci 2 dny volna. Mám pocit ze ho musím využít pro mámu, že jsem jinak špatná dcera. Ani si nevybavim nějaký pěkný zážitek s mámou z dětství. Všechno jen s babickou. Takže ani nemám z čeho čerpat když mě případnou stavy kdy bych se nejradši odstehovala na konec republiky. Nevím jak z toho ven.