lepsi-by-bylo-bez-zen

Mám prosím takové trápení a s tím dotaz s manželem jsme 22 let máme 2 děti obě na střední škole. Aktuálně máme střídavě krizi. Ta krize je komunikační. Chvíli je to v pohodě pak se zase začneme napadat“slovně“. Já něco řeknu např. sedíme pod stromem a já říkám ten strom je krásný jaké je pod ním příjemné posezení a chládek a on nato: První co bylo tak tvůj „fotr+příjmení“ by nechal na naší zahradě všechny stromy vykácet……   jakoby ho zalila zlost a nenávist okamžitě se mu vybaví nějaké negativní zážitky a vše vidí černě, začne být agresivní tzv. ze sebe chrlit jen to hnusné. Často manžel místo aby si popovídal tak se vždy stáhne do sebe, urazí se a nekomunikuje. Hodně mě pak trápí když manžel před známými nebo před dětmi prezentuje svoje dojmy a zkušenosti , že by se již nikdy neženil . Často také říká že je mu s muži lépe. Syn začíná chytat podobné manýry co se týče vztahu k ženám . Manžel jakoby neviděl nic dobrého na ženě (nikdy jsem neslyšela že by řekl že ženy jsou …..něco pozitivního) ale jen jaké ženy jsou…. že do všeho musí mluvit a podobně. Já jsem totiž ta která doma vyžaduje nějaký řád a pořádek ale manžel je spíše pro volnější výchovu. Vyčítá mi že jsem generál. Děti ho mají rády za tu volnost, ale já trpím za to, že vyžaduji. Občas je proti mně celá rodina. Tak nevím jak se mám stavět k jeho postoji ke mně a k ženám protože vím že to má v sobě nějak zakořeněné. děkuji Dagmara