Lež a nedůvěra

Dobrý den, s partnerem jsme 18 roků. 5 let zpět si pořídil psa a tím to vše začalo. Neustálý kontakt s chovatelkou. Nové koníčky, nové kontakty. Většina žen. To by mi nevadilo. Ale holt jsem mu procházela zprávy, protože jedine co dělal, přišel a hleděl do telefonu. Komunikace s těmi ženami včetně chovatelky mě nemile překvapila. Styl úplně jiný, než na jaky jsem zvyklá. Dá se říct flirtování. Do toho samozřejmě stížnosti a vcelku intimnosti z našeho vztahu. A já ta špatná. Ani by mi to nevadilo, když by se takto ventiloval kamarádovi, ale on to dělá s v podstatě cizíma ženskýma. Telefon mi samozřejmě nechtěl ukázat. Nepřiznal nic, s čím jsem vyrukovala,  včetně toho, že si vypisuje s ženskýma. S chovatelkiu deno denně. Od té doby mu samozřejmě lustruji telefon, jasně, neměla jsem, akorát si ubližuji, ale už toho mám dost.  Nestačím se divit, co komu a jak píše. A hlavně vůbec po tom, co jsem mu řekla, že mi to ubližuje, ať to nedělá, že mně by to taky netoleroval, tak to vesele dělá dál. Je mu úplně jedno, co říkám. Dělá si, co chce. Smazal samozřejmě určité konverzace. Ale tím, že stále vypisuje, nemaže vše. Teď jsem se zase podívala a uz jsem mu to i řekla. S tím, že tam měl opět konverzace, které mě velmi vytočily.  Nehodlá nic řešit, samozřejmě.kricel na mě, že mu projíždím telefon. A tím to haslo.  Vůbec si nepřipouští, ze něco dělá špatně. A já už nevím kudy kam. Šíleně u mě klesl. Jsem zhnusená a mám toho plné zuby. Co dělat? Jak mu vysvětlit, že je to špatně, ze mu tím ubližuje a potápí vztah úplně. Nebýt dětí, normálně bych odešla. Ale nehodlám to tak řešit. Jenže pak po sobě samozřejmě před dětmi křičíme a to mi vadí. Jemu je to jedno. Když bych mlčela, je spokojen a žije si svůj zivot dál. Ja ale mlčet nehodlám, totálně mě to vnitřně sžírá.