Lze to ještě napravit?

Dobrý den.
Potřebuji poradit.
Jsme s ženou již 20 let svoji, bohužel jsem nebyl v minulosti dobrý muž, byl jsem zlý, vzteklý , agresivní, nějak se nám to ale povedlo překonat, nebo jsem si to aspoň myslel.
Bohužel jsem ale nejspíš ztratil důvěru své ženy. Našla si “ náhradu“ ve formě virtuálních flirtů. Poprvé cca před 3 lety, tehdy si začala dopisovat s naším společným kamarádem, přišlo se na to blbou náhodou, nevím co vše se odehrálo, ale psali si o společném sexu, kdo co a jak druhému udělá, došlo i na lechtivé fotky. Tehdy mne to ranilo, ale taky nakoplo, začal jsem se více věnovat své ženě, více dbát i o sebe, snažím se být zase jako ten, s kterým si před 20 lety začala. Nějakým způsobem se mi povedlo se přes tuto situaci přenést. Věřím , že k ničemu reálnému nedošlo.
 
Bohužel se ale situace opakuje.
Během posledního týdne jsem se dozvěděl o dvou dalších pisatelích, jeden zcela náhodný , neznámý, který ji prostě oslovil na fb, ukázalo se, že si myslela , že je to opět náš společný kamarád, tentokrát sice k lechtivé komunikací nedošlo, ale bylo zjevné, že je ráda, že se jí ozval. Když zjistila, že to je někdo jiný, postupně komunikaci ukončila.
Jenže se mi také přiznala, že není jediný, byl tu další, snad ho zná jen od vidění, párkrát se potkali při práci, pak si začali dopisovat. Nevím co si psali, žena říká , že to nebylo nic závažného a že když se to schylovalo k fyzické schůzce, radši vycouvala. Nezbývá mi, než tomu věřit.
 
Dříve bych po takových situacích vybouchl, něco nejspíš rozbil, bojím se, že bych na ni i ruku vztáhl.
Teď ne, teď se užírám, nevím co mám dělat, snažím se být ženě oporou, vidím, že má výčitky, že jí to mrzí. Ale bojím se, bojím se, že budou další a jednou to nemusí být jen virtuální, i když tvrdí, že by mne fyzicky nepodvedla.
Je mi jasné, že jsem příčinou tohoto jednání, že se mi prostě vrací jaký jsem byl. Ale svou ženu miluji, brali jsme se mladí, zjevně jsem nebyl dostatečně vyspělý , dozrál jsem až mnohem později, máme 2 krásné děti, kterým jsem také nebyl skvělým otcem, snažím se to nějak napravit, ale mám obavu, že už je pozdě.
 
Žena prý prostě potřebuje slyšet ódy na to, jak je krásná, jak jí to sluší. Prostě se chce cítit žádoucí.
To je ale i pro mě, jen jsem měl odjakživa problém vyjadřovat své city.
Teď nevím jak dál, odejít a nestát ji v cestě? Zůstat a lepit co se dá? Žena prý nechce abych odešel, přitom když se mi přiznala, očekávala, že ji vyhodím.
Chce abych ji odpustil, to už se vlastně stalo, jsem si vědom toho, že ji odpustím cokoli, jen se bojím, že ji tím současně také dám najevo , že tohle ji vždy projde a jednou už se přes to prostě nedokážu přenést.
Nyni prožíváme vášnivý vztah, ale někde na pozadí se furt objevuje myšlenka, “ žehlí průšvih nebo maskuje dalšího virtuálního milence“.
Strašně nerad bych o ženu přišel a taky bych nerad jednou vybouchl.
Co dál?