Manipulativní rodina přítele

Dobrý den,

obracím se sem, protože už dlouhou dobu nevím, co dělat. Je to věc, která mě trápí víc, než cokoli jiného. Mám přítele, jsme mladý pár a máme dvouletý vztah. Byl vždycky bezproblémový a už od začátku jsme si velice rozuměli. Dokonce jsme spolu přibližně po půl roce začali bydlet, což bylo také úžasné a i v tom jsme si rozuměli. Když jsme se ale z osobních důvodů po dalším půlroce museli odstěhovat a na chvíli se vrátit každý ke své rodině, tak se vše změnilo.. S přítelovou rodinou jsem měla od začátku neutrální vztah. Neměli jsme si nikdy moc co říci, ale respektovali jsme se navzájem, alespoň já jsem to tak brala. Když jsme ještě s přítelem spolu nebydleli, tak ze začátku jsem k nim jezdila na víkend za přítelem a bylo to víceméně bezproblémové. Po našem odstěhováni, které trvalo jen dočasně, než si najdeme byt blíže k naší práci a škole, (to jsme už spolu byli rok) se přítelova rodina ukázala v té pravé stránce… Nemohla jsem k nim jezdit za přítelem a důvod vlastně žádný neřekli, nebo takhle, ty důvody nedávaly moc smysl. Jejich důvod byl ten, že se s nimi moc nebavím, což byla lež, jelikož jsem se často o to pokoušela, ale bohužel dělali, že tam nejsem. Když jsme se s přítelem nevídali, tak se nám horšil vztah.. Ke všemu se měnil on samotný. Během dvou týdnů se mu kompletně změnil pohled na věci, které dříve měl jasně stanovené a změnil názor i na mě. Pochyboval, zda chce se mnou dále být (a to ještě tehdy před 2 týdny jsme si plánovali, jak si najdeme společný byt a budeme si spolu budovat šťastný život..) brala bych to tak, že třeba došel k tomu, že mu náš vztah nevyhovoval, ale vzhledem k tomu, že jsem v tomto období dostávala i kapky od jeho rodiny, jsem si řekla, že za tím musí stát něco jiného, někdo jiný a to jeho rodina. Když jsem si četla podobné články na internetu s mým tématem, dostala jsem se k tomu, že to jsou znaky manipulátorů.. Přítel měl už odjakživa nízké sebevědomí, výčitky a pocity viny z jeho rodiny. Když od nich přijal dárky, cítil se naštvaně a dlužně. Jeho život měl od nich nastavený už od dětství tak, že rodina má vždy pravdu a musí se řídit podle nich a že jeho vztahy by měly být chvilkové. A také tak, že musí studovat a dělat vše, aby si stále dokazoval, že je nejlepší. Jeho rodina také hrála a hraje velké divadlo. Příteli říkali, že proti mně nic nemají, a že nám to přeji a na tu mou stranu pravý opak. Ignorovali mě, tvářili se na mě zle a dokonce, když jsem je potkala a s úsměvem jsem je pozdravila, tak mi ani neodpovedeli a pak příteli říkali, že já s nimi nekomunikuji. Dokonce i příteli naznačili to, že ať se zamysli nad tím, jestli ho nevyužívám a on pak začínal mít špatný pohled na mě, který pak ale vyvrátil.. Každa jejich věta, zpráva apod. dokáže příteli zničit celý den i více dnů a on pak o tom přemýšlí a nemůže dělat nic jiného. Málem i přišel kvůli nim o práci, protože se stal citově závislým na nich. Musel se už odjakživa účastnit všech možných oslav a akcí s nimi, já které chodil ani  nechtěl, ale kdyby tam nepřišel, cítil by se opět jako špatný nevdecny syn. Když si sám dokázal vydělat a poridit nové auto, bylo vidět, že mu závidí a že mu chtějí nenápadně zkazit radost s způsobit to, aby pochyboval opět o tom, zda to byl dobrý nápad… A tak to bylo se vším i s naším vztahem. Já jsem si z toho odnesla psychické následky a přítel to samé. Když s nimi není v kontaktu, jsme spolu šťastni a máme chuť do zivota, ale jakmile ho jakkoli kontaktuje jeho rodina vše se zkazí… Také ještě doplním, že přítel byl už odmalička ucen tak, aby si vážil úplně všeho, i jídla a pití a děkoval za vše, co bude mít..