Manžel nás opustil

Dobrý den….před 4 týdny nás opustil manžel po 17 letech. Je to pro mě hrozná rána a nedokážu se s tím smířit, nejsem schopná ničeho. Děti mám 16 a11 let, zatím to nesou dobře.Jsou s taťkou neustále v kontaktu a schází se, i to mě hrozně bolí.Odešel, že už ho to nebaví, nežije,strašně vysávám, necítí se u nás jako doma (bydlíme u mých rodičů), jsem negativní a i trochu bordelářka.Měli jsem nádherný vztah celých 17 let…, jezdili jsme po výletech, dovolených, karavanem, bavili se, objímali, laškovali až do poslední chvíle….. plánovali rekonstrukci. Ještě týden před rozchodem jsme byli na oldies a bylo to vše super…jako za mlada, fakt jsme si to užili, tančili, jsme, smáli jsme se…. (teda prý asi jenom já, mě bylo řečeno). Neumím si život bez něj představit, byl mojí součástí, vše jsme dělali společně, mohla jsem se o něj kdykoliv opřít a najednou je vše pryč….Nechce nic zkoušet…poradna, změna, stěhování….nemiluje mě….cítí ke mě jen to, že kdyby se mi něco stalo nebo bych byla nemocná, tak mu to není jedno, nechce mi dávat žádnou naději. Slíbil, že o děti se postará, zrekonstruuje byt…ale já si to neumím představit.Vidět ho, mluvit s ním bolí moc, ale nevidět ho a nemluvit s ním ještě víc.Nedokážu nic dělat…, soustředit se, furt jen bulím a ptám se proč…ale vlastně vím, že je chyba ve mě a zkazila jsem to já….,Krom posledního měsíce, kdy chodil domů později a moc se nebavil jsem nic nepozorovala.Stále jsem se ptala co se děje odpověď byla nic…až minulý týden, to z něj vylezlo…, že už to trvá dýl, švagrová mi řekla, že prý asi 8let( něco mi řekl, pohádali jsme se a já to nechala být, nehledala řešení – brala jsem to jako názor, ale nikdy nepadlo slovo, že toho má dost a chce něco změnit nebo bude muset odejít) a chtěl mi to říct po prázdninách, ale když jsem do toho začala rýpat…tak tedy povolil. Ujišťoval mě, že žádnou jinou nemá (bohužel mám jiný názor – utěšoval vdovu našeho kamaráda, který zemřel v únoru a teď vlasně vidím, že si na whatsapu celé dny píšou každou chvilku, ale ujjišťoval mě, že s ní není)…nevím…Nedokážu si prostě představit, že jen tak spálí mosty a zmizí mi ze života. I když to tak úplně není…musíme být v kontaktu kvůli dětem, ale zatím mi to moc nejde a on se ke mě chová řekla bych odměřeně. Spíš mám stále nutkání mu volat a přemlouvat, ptát se…..Je to zlatej chlap….ale už není s námi. Nevím co mám dělat, jak to zvládnout, moc to bolí…..Moc bych vše chtěla zachránit, zabojovat, ale stále mi říkal, že mi nechce dávat naději.