Manželská krize

Dobrý den. S manželem jsme spolu 24 let. Vychováváme děti 16 a 14 let. Spoustu jsme toho zažili, vždycky jsme stáli při sobě, málo se hádali, až teď cítím z manžela divnou energii. Je mu 44 let a říkám si, jestli nemá nějakou krizi středního věku. Vždycky byl optimista, nic ho nerozhodilo… A teď jen povzdychuje, jaký to je hrozný život, že ho nic nebaví. Dost přibral a není schopný s tím nic dělat.Kdyz mu řeknu, abychom někam vyrazili s detma na výlet, tak se jen vymlouvá a nejraději by seděl jenom doma. Co se týká intimity, tak ani nemluvím. Pořád mi říká, že jsem pěkná žena, ale když od něj chci trochu neznosti úplně se stáhne. Myslím, že mě nemiluje, ale zároveň o mě nechce přijít, jsem jeho jistota. Často v mnoha věcech na mě spoléhá. Myslím, že mě nemiluje, ale sám taky nechce být. Jenže já chci žít pěkný život. Říkali jsme si, až děti odrostou, jak budeme jezdit po výletech a bude to fajn a ono z toho se nic nekoná.Kdyz už přeci jen někam vyrazíme, tak se chová jako dítě. Pořád spoléhá, že já budu celý den organizovat, pomalu není schopný zaplatit ani vstupné do Zoo. Je totálně nerozhodný. Byl vždy, ale teď mnohem, mnohem víc a někdy mám pocit, že mám děti tři. Když s ním chci o tom mluvit, tak prostě nechce a dělá jako by nic. Já ho pořád miluji, ale když v určitých momentech vidím jeho chování, tak láska je pryč. Nechci ho ztratit, ale zároveň chci muže pevného a takového, který mě dává na jevi, že mě miluje. Poradíte, co s tím dělat? Děkuji Jitka