Milostný vztah

Dobrý den,
potřebuji radu ohledně svého vztahu. Jsme s přítelem už 3 roky a vždy to bylo občas náročné, protože se vídáme většinou jen o víkendech a když je nějaké volno. Zezačátku jsem s tím měla problém, ale později jsem si na to zvykla a teď už mi to nevadí, protože si v týdnu hodně píšeme a voláme. Jenže problém nastal teď, protože přítel začal pracovat a má toho opravdu hodně. Ani po práci se většinou nevidíme, protože často nemám čas přijet a on je navíc časově vytížený i po práci a nebo jen spí. Problém je, ze tenhle stav bude trvat ještě minimálně měsíc a potom vůbec nevím, co bude. Ale tohle všechno bych také dokázala snést, kdybychom se mohli spolehlivě domlouvat na tom, kdy se uvidíme s ohledem na nás oba. Jenže s ním se nikdy nedá na ničem spolehlivě domluvit, vždy to několikrát změní. Nebo řekne, že přijede a já do poslední chvíle nevím kdy a často to třeba přesune i na další den. Chce si neustále nechávat otevřené možnosti u všeho. Kdybychom si to mohli naplánovat podle toho, kdy si může vzít volno, tak by nebyl problém. Ale kolikrát třeba zjistím, ze najednou má volno a zapomněl mi to třeba říct nebo to sám do poslední chvíle nevěděl a já musím vše co jsem naplánovala zahodit a věnovat se mu. Nebo mi napíše, že za pár minut zavolá, že musí jen rychle něco dodělat a o dvě hodiny později stále nic a telefon mi nebere. Ani nenapíše, co se děje a vysvětlí mi, co se dělo až potom. Říká, že by si přál, abychom se viděli víc, ze se odemě oddálil, protože se na mě snaží myslet, co nejmíň, aby ho nebolelo, že na mě nemá čas. Ze prý by se z toho jinak sesypal a tu práci by vzdal, ale ze to dělá proto, abychom se jednou měli dobře. Jenže já se mu stále snažím vysvětlit, ze tohle chápu, ze jen chci, aby se s ním dalo domluvit a ze chci, aby na něho byl spoleh. A on v jednu chvíli řekne, ze ho to mrzí a ze bude svůj čas dávat více mě, ze si to neuvědomuje a potom se to stejně neděje.  Nevím, co mám dělat. Každých pár minut se na to můj názor mění. Někdy si říkám, že bych to měla ukončit, protože se takhle kvůli tomu všemu trápím a nedokážu se tolik soustředit na svůj život, svou práci a tak podobně. A říkám si, ze by jemu také bylo líp s někým, komu tohle nevadí a dokáže s tímhle jeho nestandardním způsobem života plným změn držet krok. A mě ze by zase bylo lépe s někým, kdo je spolehlivý a lépe si rozděluje čas mezi mě a práci. Ale potom si zase říkám, že ho nemůžu opustit, že to všechno nějak zvládnu, protože mi za to stojí, protože ho tolik miluju a vím, ze on zase mě a že dělá naprosté maximum toho, co umí. Že na nás někde v budoucnu čeká šťastný život. Ale nebudu jenom čekat a trápit se a nic z toho nepřijde? Nejraději bych ten vztah neukončovala a byla s ním dál v kontaktu a příležitostně ho viděla dokud to bude situace takhle vyžadovat, jen bych si to v hlavě nastavila tak, že bych ho od sebe oddálila dokud to bude potřeba a věnovala se více jiným věcem ve svém životě. Jenže nevím jestli to dokážu. Zdá se mi, že nejsem taková, abych byla schopná tohle udělat. Ale je to to jediné, co můžu udělat, aby ten vztah mohl pokračovat a třeba mít nějakou šťastnou budoucnost. Jde o to, že s tímhle člověkem si budoucnost představit dokážu a on zase se mnou. Myslím si, ze jen čeká na to, jak se rozhodnu. Tak co s tím?
dekuji,
Sally