Náhlé afekty partnerky

Dobrý den,
 
žijeme s partnerkou už spolu pátým rokem. Po dnešní hádce které se opakují vždy v podobném gardu jsem pro sebe dělal jakýsi přehled v bodech, že si to zanalyzuju a zkusím najít nějaké vodítko. Došlo mi že to ale můžu někomu z vás položit jako dotaz. Tedy viz níže, prosím co si o tom myslíte, berte že je to mimo závěr stroze napsáno v bodech, děkuji moc.
 
—
Malý podnět třeba v podobě malé výtky, může vyvolat nepřiměřenou afektivní reakci. Stejně tak pokud není možný podnět tak vlastní výtky ke mě v rámci něčeho okolo nás coby potencionální spouštěče.
 
průběh během prvních minuty až dvou: 

• hledání všemožných důvodů co jsem kde udělal špatně.
• na racionální vysvětlování neraguje
• velmi těžko se komunikuje aby si něco v tu chvíli nevzala osobně. Cokoliv i nesouvisející věci kterými se snažím problém objasnit můžou vyvolat nepřiměřenou reakci. Občas mám dojem že si to na sebe vztáhne účelově.
• hodně sposté nadávky, (typicky haj*l, ko*ot, z*rd) snaha o zesměšňování.
• snahy o porozumění si, v této fázi spíše bez efektu -náboje pro další eskalaci.

po „bouři“ pozdější průběh 

• při mém klidném chování (tichá domácnost) se může afekt stupňovat – chápu to jako absenci „bleskovodu“. Pokud v důsledcích nakonec zareaguju nepřimeřeně i já křikem nebo nadávkou, okamžite se to stává nejvyšším důvodem k výčitkám. Při mém už opravdovém naštvání (křiku) přichází její ignorace, někdy s nuceným smíchem. Obecně v důsledku moji reakce kdy se neudržím mám u partnerky dojem jakéhosi ospravedlnění ve smyslu „on křičí a tedy nemůže něco vyčítat“. Bohužel podobná chvíle má potenciál částečně konflikt uklidnit, částečně vybít jeho energii.
• pokud k mé nepřiměřené reakci nedojde a tichá domácnost přetrvává, déle trvá než celkový afekt poleví, hodiny někdy do druhého dne. Během toho hledá důvody pro konflikt, ojediněle může dojít při rozvíjející se eskalaci k fyz. útoku např. snaha o facku. Zdá se jakoby se čekalo na nějaké vybítí energie, příp. můj podnět k usmíření, který někdy zvolím, jindy když toho už je moc, to neudělám. Přičemž normální komunikace o jiných věcech netýkajících se konfliktu nepomáhá (ignorace).
• při konflitku hlavně v jeho počátku vnímám výrazné ego, bezcitnost (hrubé nadávky), racio vysvětlování nepomáhá. Snahy o fyzické obejmutí, kontakt, pomůže vyjímečně natrvalo, někdy nachvíli, většinou vůbec. Zároveň bývá pak pro ni jednodušší v afektu pokračovat (urážky, nadávky).
• dcerka (3,5 roku) pokud je přítomna se stává „nástrojem“, nadávky na mě mířené „pro její informaci“ a manipulace s tím co sí má o tátovi myslet, co udělal neudělal, „jaký je“. Malá to pak bohužel po ní opakuje. „vidíš i malá to ví jaký jsi haj.l“. Po usmíření rozumí, že je to pro dcerku nejmíň dobré, při dalším konfliktu bývá zapomenuto.
• občas vyhrůžky „všem řekne jaký jsem“, ojediněle minimálně se stalo „že si něco udělá“. Někdy sdílí konflikt v detailech její perspektivy s kamarádkami.

K afektům dochází už pár let jednou 2x do měsíce v měnší nebo větší míře, posl. dobu tomu občas předejdeme, no někdy se nepovede. Zdá že tomu dochází před různými stresujícími událostmi. Např. opakovaně den dva před odjezdem za její mamkou, ale i mými rodiči. Její mamka zřejmě perfekcionistka, své způsoby jak umýt hrnec, kam co jak patří, zavírat dveře, mít pantofle, neustálá sledovačka toho jak co u ní děláme nebo se pohybujem příp. „nenápadné“ výčitky které někdy drží na uzdě, jindy ne :). Prý se málokdy omluví když se obě pohádají. Moje mamka perfekcioniostka tak trochu -musí být uklizeno, občas snahy o organizování zábavy příp. toho co si o někom myslet ;)). Dalším stress faktorem může být že partnerka aktuálně shání práci po mateřeské + opravdu nepříjemná úřadnice na úřadu. 
 
Partnerka řešila své „bouře“ s kámoškou, prý ta „má něco podobného“ že to souvisí s hypotalamem nebo čím (můžu se plést), nevím co by to mělo znamenat. Mimo „bouři“ ví že to není ok, říká „že má jakési zatmění“ kdy si později nepamatuje co všechno říkala, pak jí to mrzí, včetně mě.
 
Díky moc za jakékoliv info. 
Radek