nase-manzelstvi-a-vztah-tchyne-syn

Dobrý den, s manželem jsme 13 let, máme tři děti. Manžel se ke mě postupně začal chovat velmi zvláštně. Můžu mu říct svůj názor, ale je automaticky špatný, můžu jít nakoupit a koupit si co chci, ale nesmím utratit žádné peníze, můžu si jít s kamarádkou sednout, ale na týden se naštve a bude mi dělat naschvály, můžu si říct o sex, ale odmítne, můžu ho odmítnout, ale dva měsíce nic nebude, nesmím nic připomínat a ideálně nic po něm chtít. Pokud mi chce pomoct, pomůže sám. Myslí si, že vím, co si myslí a když to podle jeho myšlenek nesplním, naštve se. Je hodně urážlivý, naštve ho každá kravina (že jsem se na něj blbě podívala, přišla jsem domů o 3minuty dýl, než si myslel, občas nemá důvod žádný, prostě se mu chtělo…) Vždy je naštvaný přesně týden a po celou dobu mi dělá drobné naschvály. Dříve byl naštvaný defakto pořád, dnes už je toto lepší, bude to i tím, že mu opravdu žádný důvod nedávám a chovám se přesně tak, jak si přeje. A do toho jeho obrovská závislost na jeho matce, která s ním strašně manipuluje. Manžel nemá svůj názor, automaticky se řídí tím, co říká ona. Tchýně nesnáší, když jsem někde pryč, když se s někým bavím, říká o mě, že jsem návštěvnický tip (přitom už téměř nikam nechodím a pozvání kamarádek odmítám, naposledy jsem byla u kamarádky v únoru, což mi dovolil, ale jako vždy následoval trest), vadí jí, jak vychováván děti, prý jsem na ně přísná (ani neví jak děti vychováván, vůbec k nám nechodí a když jsme u ní, tak si tam prostě jen hrají). Ke tchýni mám zakázáno nechodit, člověk by to jednou za čas vydržel, ale my tam býváme i několikrát týdně na celé dny i celé víkendy. Buď na mě nemluví vůbec, nebo mě před manželem uráží a ponižuje. Manžel se mě nikdy nezastane a já k respektu k ní musím mlčet a nechat si všechno líbit. Často nedostanu ani sklenici s kohoutkovou vodou a to můj muž tvrdí, jak kolem mě skáče. Přiznávám, že když už jsme tam několikátý den po sobě a ona do mě pořád rýpe, už nedokážu udržet umělý úsměv na tváři a myslím si, že ne každý by to dokázal. Dříve naše děti odmítala, dnes už si je bere. Ale jen když chce ona a ne když potřebujeme, to musím hlídání sehnat jinde… Manžel se mě vždy zeptal, jestli s tím aby spaly u ní souhlasím, ne vždy se to úplně hodilo. Ať jsem řekla co jsem řekla, vždy tam jely. Jednou jsem prostě zkusila říct, NE. Manžel se naštval, řekl, že to jsou i jeho děti, tak je tam bude brát vždy když bude chtít on… Od té doby se mě už nikdo neptá… Dlouhý čas mě manželova rodina chodila za okno šmírovat (vždy byl v té době manžel na služební cestě), několik let jsem manžela prosila, ať s tím něco udělá. Vše se obrátilo proti mně, do dnes mi to manžel i jeho rodina vyčítá. Zpočátku se tchýně i přiznala, když mě přišla sprdnout, že jsem do kuchyně koupila záclonu, že k nám už není vidět, poznala jsem podle hlasu za oknem i manželova bratra, když začal telefonovat a na jejich šmírování mám i svědka. Od tohoto incidentu si manžel chodí své matce na mě stěžovat. Stal se z toho takový jejich koníček. Přitom si nemá na co stěžovat, opravdu mu žádný důvod nedávám…  Moc prosím o radu. Jak se mám chovat k manželovi? Jak s ním jednat? Jak se chovat ke své tchýni, aby mě neponižovala a nekřičela na mě? Děti to vnímají a bojím se, že jednou budou stejný.  Manžel o mě říká, že jsem konfliktní, že se s jeho mámou ráda hádám. Není to pravda, nechávám si všechno líbit, to ona vždy křičí na mě.  Co dělat, když v autě nevozí děti na podsedáku a dávají jim pás přes krk? Co dělat, když vím, že děda jezdí přes železniční přejezd podle času a nerozhlíží se? (Vlak jezdí vždy 2x do hodiny, ale občas jede vlak nákladní mimo časy) Co dělat, když si syn stěžuje, že mají u babičky hlad a bojí se jí to říct? Je moje vina, že se ke mě takto chovají? Co můžu změnit? Jsem úplně na dně.  Moc děkuji za Váš čas.