Nejisté rozhodnutí

Dobrý den,
nevím jak se správně zachovat.
Jsem 35 letá žena, které se kdysi stalo něco ošklivého. Před 19 lety jsem byla zneužitá od vlastního dědy. Asi po půl roce, co se to stalo, jsem to začala řešit i s pomocí policie. Bohužel to nedošlo až k soudu, protože si to máma nepřála – byl to její otec. Zhruba od svých 17 let jsem s partnerem, nyní už 13 let s manželem, děti nemáme. Sexuálně se spolu moc nesetkáváme, a to je jeden z důvodů proč Vám píši.
Od svých 18 let střídavě chodím k psychoterapeutkám i k psychiatričkám a snažím se tam řešit mé zneužívání, ale víceméně je to bez větších úspěchů. Nyní mám psychoterapeutku, s kterou jsme asi přišly i na jinou stránku mé sexuality a ona mi doporučila podstoupení sexuální diagnostiky, protože jsem se jí svěřila s tím, že mě vlastně pořádně nic nevzrušuje, že spíše jen plním očekávání jiných a ke všemu jsem jí také pověděla i o tom, že se snažím sexuálně uspokojovat mého psa, i když se mi to zcela zatím nepodařilo.
Dále mám problém s tím, že si ubližuji. Naštěstí už to není takové jako dříve, kdy jsem se řezala a mám různě po těle jizvy. Dnes to je spíše o tom, že se třeba vědomě sprchuji na svých pohlavních orgánech hodně teplou vodou, nebo tak, že se třeba boxuji do prsou.
Snad jsem Vám napsala dost na to, abyste mi mohla říct, zda potřebuji sexuální diagnostiku, případně jaký na to máte názor.¨
 
Z jistých důvodů Vám nezdělím mé pravé jméno, mnohokrát Vám děkuji za jakoukoli Vaši odpověď,
s pozdravem,
XXX