nejistota vztah

Dobrý den,
chtěla bych Vás poprosit o Váš úhel pohledu na mou současnou situaci a případně radu co dál. Již asi půl roku cítím značnou nejistotu ve svém současném vztahu. S partnerem nyní bydlíme spolu cca rok a půl, známe se téměř 2 roky. Já se cítím jako bych se točila s ním v kruhu, někdy nám je spolu dobře, jindy si říkám, že to již nevydržím a musíme jít od sebe. Už několikrát jsem kvůli naším neshodám brečela, nehádáme se, ale někdy u nás panuje tichá domácnost a některé situace, které spolu prožíváme mi vyloženě vadí. Nejvíce nám to neklape ve společnosti ostatních lidí u rodiny i přátel. Přítel je dosti žárlivý, když pije alkohol, tak se jeho žárlivost ještě stupňuje, nevhodně o mně mluví, snaží se mě před kamarády třeba shodit nebo mě prostě odstrkuje a nechce se se mnou bavit, je naštvaný… Já kvůli těmto situacím často brečím, protože mě to velmi mrzí. Dokonce jeho žárlivost zasahuje i v případech, kdy se třeba bavím s kamarádkou a on není ve středu mé pozornosti. Jeho naštvanost se projevu je tím, že mě odstrkuje, nechce se se mnou bavit… Dá se říct, že by mě chtěl asi jenom sám pro sebe a pořád. On o mně řekl, že jsem sobecká- na tom je možná něco pravdy, to přiznávám. Taky vím, že jsem ráda ve společnosti středem pozornosti, ráda se bavím, směju. Kolikrát mi přijde, že bych si třeba nějaké výlety s rodinou užila více bez něho, kolikrát se naštve a já nevím proč a on mi to neřekne… Potom se např. den nebavíme, pak z něho tedy dostanu to, co mu vadilo- on řekne, že mu třeba vadilo, že jsem chtěla dělat něco, co sice chtěla většina skupiny, ale on byl proti a vyčte mi, že jsem to neměla tedy propagovat a podobné věci. Taky mě nebaví způsob života- práce, večeře, seriály a spánek, co spolu třeba nyní vedeme. Pro mě je to hrozné nežití, já potřebuju akci a v poslední době cítím ještě stále větší potřebu se někde usadit a začít něco budovat, ale vůbec si nejsem jistá, jestli právě s ním. Nyní mám hodně období bilancování i v rámci mých partnerských vztahů obecně. Často myslím i na svého bývalého přítele, kterého jsem potkala před několika měsíci v hospodě, teda i s jeho novou přítelkyní a vracím se do té doby, kdy jsme byli spolu a lituji toho, že jsme se rozešli, protože se mi nyní zdá, že ty věci, kvůli kterým jsme se rozešly, byly úplně zanedbatelné, nyní bych mu to chtěla napsat, ale říkám si, že je to nevhodné, rozvod jsem iniciovala já a on má novou přítelkyni, asi je šťastný, nevím- já se s ním tenkrát rozešla, protože mi přišlo, že nemá svůj názor na věci, poslouchá, co mu říkají ostatní, hlavně jeho mamka a že se mně neumí zastat, ale vím, že zase ve společnosti jsme byli společně úplně v pohodě, ale je to těžké teďka zpětně vzpomínat, vím že vzpomínky si hlava upravuje po svém, přesto bych mu nejradši napsala… Pak se mi do tohoto všeho hlavou promítá ještě jiskření s jedním kamarádem, po kterém jsem dlouho toužila před současným přítelem, když jsem byla sama- on je součástí jedné party, kterou máme asi po 4 roky, ale původně o mě nejevil moc zájem a já si tedy mezitím začala se současným přítelem. City k němu ale přesto úplně nevymizely a v nedávné době jsem již cítila jiskření oboustranné, i kamarádka mi to potvrdila, přesto jsme si to s tím kamarádem nikdy neřekli a nikdy nic nebylo. Já jsem teď úplném rozpoložení, říkala jsem si, že to třeba čas nějak vyřeší, ale je to už půl roku a je to pořád stejné. S přítelem se bojím rozejít, abych toho pak jednou nelitovala, stejně jako nyní lituji rozchodu se svým ex, nechci se unáhlit, také to není jednoduché, bydlíme spolu… Já vím, že má přítel hodně dobrých vlastností, když řeknu, tak mi pomůže téměř se vším, není to žádný skrblík, rádi spolu jezdíme na kole, na výlety, máme se spolu dobře, rodinu má také úplně v pohodě, ale děsí mě moje myšlení, citová rozpolcenost a stále se opakující situace, které mě nutí přemýšlet o rozchodu.
Moc děkuji za Vaši radu.