Nemůžu s ním být

Ahoj. Jsem máma třech dětí. Ne tak stará bych řekla. 30 let. Vůbec jsem neměla štěstí na mužské. Poslední vztah trval 4 roky a z toho mám poslední dítě. S bývalými jsem v pohodě. No našla jsem, nebo on našel mě.. Naprosto dokonalého chlapa. Má vše cochci aby měl, dokážeme se bavit o všem. Je prostě skvělý. Mám ho tolik ráda… On děti nemá a moc by chtěl. Je to opravdu rozumný člověk. Svatba.. děti.. Má představu o životě podle mě správnou. Je zodpovědný, loajální, bude nejlepší táta… Jsme spolu dva roky. Na jaře jsme se po dlouhých debatách rozhodli, že to ukončíme, aby ten svůj sen mohl žít, tikaji mu biologické hodiny očividně. Nehadame se, takže by jsme snad spolu byli až do důchodu. Mám ho ráda tolik moc že jsem souhlasila, protože mám pocit, že bych mu zničila ten jeho krásný sen a život kdybych ho nenechala jít. Vydržela jsem mu dva dny nepsat… A 14 dní se nevidět. Teď se vídáme o víkendech jen na noc. Jsem tak šťastná že jsem ho neztratila, nedokážu si představit ho nemít ve svém životě. Je to prostě nejlepší člověk a chlap kterého jsem poznala. Musím s tím bojovat. On to chce zase vrátit zpět, jenže já nechci být ta co mu ten život zničí. Nemůžu už mít děti ani vlastní by neměl. Vím co je racionální, nekontaktoval ho, nevidat ho. Píšeme si celý den od probuzení do spaní a to každý den. Je strašně těžké se ho vzdát a ani mu nemůžu říct co cítím Bo mu nechci ublížit. Potřebuju pomoct jak se od něj oprostit postupně i když nechci, musím se naučit nemít ho tolik ráda :(