Nenaplněné soužití – druhý pokus

Dobrý den, paní magistro,
ráda bych se s Vámi poradila ohledně mého vztahu. Přítele znám po dobu 4 let a náš vztah měl různý vývoj. Nejprve bych ráda uvedla, že je mezi námi věkový rozdíl 12-ti let, z čehož a tomu přikládám také důvod v průběhu let začaly vyvěrat různé neshody. Žila jsem sama v nájmu když jsme se poznali a náš vztah byl víceméně o výletech, sexu, času v přírodě. Vážná témata a plány o budoucnosti jsme moc neřešili. Po čase majitel bytu kladl důraz na to, že bude chtít provádět rekonstrukci bytu a bude nutné, abych sehnala jiné bydlení. Rozhodli jsme se teda v tu chvíli s přítelem, že půjdeme společně žít. Nevěděli jsme ani jeden co od toho společného soužití čekat, ale nemohli jsme se pořádně sladit a přišlo mi, že čím více doma spolu jsme, tím více jsem zlá, jelikož jsem necítila pochopení. Nebyly jen špatné dny, byly i ty pěkné ale těch ubývalo. Po půl roce soužití jsem si hledala opět nájemní byt. Trvala jsem si na svém, přítel to nechtěl. Cítila jsem, že bude nejlepší jít žít sama a začít nový život. Uvadala mezi námi komunikace, sexuální život jakbysmet. Přes všechnu jeho snahu jsem se nastěhovala sama znovu do nájemního bytu a začala od začátku. Prvních několik měsíců jsme neudržovaly už žádný kontakt, byla jsem rozhodnutá že v tom nechci pokračovat. Častokrát jsem ho nazývala mamánkem a podobnými výrazy. Abych byla upřímná, když jsme si někdy nerozuměli, stahovalo mě to k alkoholu. Otevřela jsem si pak v soužití s ním láhev vína a tím se konejšila, že to bude zase dobré a snažila se ty vnitřní pocity utlumit. Po několika měsíčním odmlčení co se mi ozýval jsme si zase začali psát, uvědomila jsem si, že jsme si stále blízcí a že se stejně k nikomu jinému nedokážu emočně přiblížit a tak se mi vrátil do života. Začal zase ke mně docházet do nového bytu a situace se odehrávala od začátku. Takový ten začarovaný kruh. Takže uběhly dva roky, zase jsme společně výletovali, začali spolu spát a nakonec šli spolu znovu bydlet, ale už do jeho bytu. Momentálně jsem nastěhována v jeho vlastním bytě, ale po neshodách, které se nám opět vracely a děly z toho začátku soužití, odešel k mamince. Jelikož já na tom trvala, on se nebránil. Oba dva si říkáme, že nedokážeme žít spolu, ani bez sebe a je to kruh. Jelikož už se mi přehoupla třicítka, cítím silně, že chci jít v životě dál a chci časem založit rodinu a cítit s někým, že je to to správné. Nedokážu si odpovědět sama sobě už několik let, jestli to s ním smysl má, nebo ne. Omlouvám se, zní to asi všechno složitě, ale kolikrát mám pocit, že když jsme od sebe, daří se nám oběma lépe, člověk pravdu slyšet někdy nechce, ale je kolikrát lepší, než žít v iluzi. Ovšem nechci strávit život tím, že mě někdo bude nárazově navštěvovat a budeme jezdit po výletech, ale otázka budoucnosti bude marná. Sexuální život uvadl až do takové fáze, že řekl, že necítí mezi námi to intimno, i když je mezi námi zvláštní pouto, které ho drží. Jiní muži po mně docela touží, co vím z okolí a nemyslím si, že bych byla ta, která by už neměla šanci na jiný vztah. Zároveň on mi vytýká, že jsem se změnila, přibrala a vadí mu na mně takové drobné věci, když žvýkám v autě, nebo nechám otevřený jogurt v lednici. Prostě už mu vadí kde co a já jediné co mu vytýkám je, že chci vedle sebe chlapa, se kterým budu cítit tu stabilitu, bezpečí a ne že při každém problému uteče k mamce. Poslední měsíce se mi začala z toho hroutit psychika, pořád jsem o všem natolik přemýšlela, že jsem se jednou po cestě sesypala i cestou do práce, chytla panický záchvat a uvědomila si, že žiju v nějakém kolotoči co mě nedělá šťastnou, takže jsem ohledně dojíždění do zaměstnání z větší vzdálenosti vyhledala další odbornou pomoc, abych mohla docházet k panu psychologovi řešit příčinu. Možná není problém v dojíždění a sociální fóbie z lidí, vždy jsem byla veselá a upřímná ženská. Možná je problém zakotven hlavně hluboko v tomto začarovaném vztahu a to je příčina všeho. Už tím, že jsem vám situaci popsala cítím částečně velkou úlevu. Prosím o sdělení, jak na Vás celá situace působí a jaký je Váš názor na tento vztah, co by bylo nejlepší udělat, aby se situace změnila, nebo pohla. Děkuji Vám moc, se srdečným pozdravem Lenka