Nešťastné manželství, zůstat nebo odejít

Dobrý den, je mi 50, již jednou jsem se kdysi rozvedla, z prvního vztahu mám dospělé dítě, v současném manželství máme dceru vstupující do puberty. Bohužel mé současné manželství je už asi 10 let nefunkční. Není to tím, že by manžel byl zlý nebo špatný člověk, ale po hádkách jsme se odcizili a už se nepodařilo obnovit intimitu fyzickou ani emoční. Problém je v komunikaci, nesdílíme spolu, nedotýkáme se. Manžel je velký samotář a nespolečenský člověk a lety se to spíš zhoršuje. Mrzí mě to, mám ráda lidi kolem sebe. Volný čas spolu už roky netrávíme, i o víkendech míváme oddělený program. Provozně spolu fungujeme, i kvůli dceři, nenávist k sobě necítíme, už se teď ani nehádáme, asi ani jeden nejsme šťastní, ale nejspíš se to oba bojíme nějak rozseknout, protože nikdo nechce být sám (a rozbít rodinu, hlavně když je v ní dítě). Jenže paradoxně se cítím hrozně osamělá, protože manžel se mnou stejně většinu času buď není a nebo když je, tak není pro mě „přítomen“, čte si nebo kouká do mobilu. A k tomu všemu jsem navíc začala marodit a už to trvá delší dobu a doktoři si se mnou moc nevědí rady a mám pocit, že to mám nejspíš z psychiky, z toho neuspokojivého vztahu. Nevím, jestli je šance nějak manželství zachránit, když už 10 let takhle divně hnije. Asi se k sobě s mužem moc nehodíme, je mi to hloupé, ale trochu lituju, že jsem si ho vzala. On se těžko změní, vlastně nedělá vysloveně nic špatného, ale přesto ten náš vztah je opravdu hodně neradostný. Chtěla bych se uzdravit a žít plnohodnotně a spokojeně podle svého. Jenže nějak nemám odvahu v padesáti začít znovu, odejít, hledat někoho jiného. Připravit dceři dospívání v neúplné rodině. Vlastně když nemám žádný objektivní důvod, jsem zabezpečena a manžel je pracovitý, v dceři se vidí, jen mám prostě pocit totálního vyhoření nějakého partnerského soužití nebo alespoň komunikace. Mám pocit prázdnoty a nekonečného osamění. Odpustila by nám dcera takové selhání, kdybychom se rozešli? Zklamali bychom i naše staré rodiče. Jenže co mám dělat, když jsem z té situace už i nemocná?