nevazim-si-sveho-muze-kvuli-jeho-chovani

Můj partner, celý život pracuje jako voják. Z počátku u speciálních jednotek, prošel dvěma Afghánistány. Teď pracuje také u AČR, ale jeho zaměstnání není tak náročné. Jsme spolu 8 let, zhruba před rokem jsme koupili a zrekonstruovali dům. Cca od listopadu se můj partner chová podrážděné, uráží mě, schazuje. Vyčetl mi vánoční dárek který mi dal. Začal mi vyčítat, že jsem na něj drahá, že na mě nemá peníze, ať si najdu někoho jiného. Po těchto slovech jsem mu peníze za dárek poslala na jeho účet zpět.  Na Nový rok se sebral, odjel k nějakému kamarádovi, kterého jsem nikdy neviděla a byl u něj přes noc, nedal o sobě ani vědět zda dojel v pořádku, nic.  Má řeči, že do domu už nevrazí ani korunu, že se těší až se odstěhuje a je zvědavý, kde vezmu na vyplacení apod. Strašně mě těmi slovy ubližuje. Když mám jiný názor než on, tak začne ječet, že se se mnou nedá mluvit, že jsem strašná kráva. Nevím jestli jeho chování je kvůli tomu, že má pocit, když jsme koupili dům, tak mě má jistou, zda má někoho jiného…  Svym chováním ve mě absolutně zabil veškerou lásku a úctu vůči jeho osobě. Totálně se mi zhnusil jako muž. Vůbec není něžný. Když cítí fyzickou potřebu, přijde a zeptá se (omlouvám se za výraz): Budeme dnes mrdat? Můžete mi prosím poradit jak z té bezmoci ven? Nejsme žádní mladí lidé (já 40, on 42) Přijde mi, že jenom on má svoje problémy, svoje bolístky, svoje trable. Sice se mě zeptá, co je nového, začnu vyprávět, on mi skočí do řeči a zahrne mě svým aktuálním problémem. Ke mě se už nevrátíme. V životě to má nastavené, že v práci nikdo nic neumí, všichni jsou pitomci, jenom on dělá vše správně. Já jsem v plném invalidním důchodu, pracuji na zkrácený úvazek, vedu skupinu 40 lidí a troufám si říct, že jsem v kolektivu oblíbená. Když mu řeknu, že jsem unavená, tak mi řekne, co má říkat on, protože on je v práci 9 hodin a já 4… Já sice v poledne v práci končím, ale jedu pro dceru, učím se s ní, vozím ji na kroužky a z kroužku. Mám na starosti nákupy, domácí mazlíčky, domácnost… Nevím jak se zařídit abych byla trochu spokojená, aby si mě trochu vážil, aby si uvědomil, že jiná ženská by chtěla trochu pomoct…  Můj partner na mě vždy strašně žárlil. Podezriva mě, že někoho mám, že si s někým píši. Vždy mi říkám, že by si měl sáhnout do svědomí, že každá partnerka kterou měl, mu utekla. Jestli to nebylo tím, že se ke každé po čase choval jako prase…