nevera

Jsem s přítelem ve vztahu 3 roky, z toho jenom první rok jsem mu byla věrná. Máme skvělý vztah (ne, opravdu pro mě neplatí to, co se píše ve všech chytrých časopisech pro ženy – tedy že když je žena nevěrná, je ve vztahu něco špatně). Protože jsme jako nejlepší kamarádi a všechno si říkáme, tak o prvních třech úletech ví, o tom posledním jsem mu zatím neřekla. Od léta 2018, kdy se poprvé ,,něco\\\\\\\\\\\\\\\“ stalo, jsem o tom hodně přemýšlela, takže jsem už docela identifikovala, aspoň doufám, důvod, proč to dělám – jde mi o takové to vzrušení z prvních pohledů, dotyků, náznaků… je těžké popisovat pocity, tak snad to všichni pochopí. Tento pocit bohužel už ze svojí podstaty nejde vnést do trvalého vztahu. Zároveň je pro mě ale z nějakého důvodu strašně důležitý, vyzní to divně, ale přestože mám v životě spoustu věcí ráda, nikdy jsem nezažila lepší pocit než tento. Dochází mi, že jsem ho nějak vyhledávala už od 15, měla jsem více krátkých vztahů, takže jsem ho vždycky měla dost. Pak jsem poznala svého přítele, moc se o mě snažil, nenechal se odbýt a nerozmyslel si to ani po tom, co jsem se s ním vyspala, navíc je to prostě dobrý člověk, chce se mnou založit rodinu a je dost zodpovědný na to, aby se o ni postaral. Rodinu jsem vždycky chtěla, taky mám ráda takový ten pocit blízkosti k druhému člověku a celkově ani moc nejsem ,,single\\\\\\\\\\\\\\\“ typ. Na druhou stranu ale nechci svého partnera obýrat o čas, který se mnou stráví, pokud se moje nevěra bude pořád opakovat a náš vztah to stejně zničí. Nebo nedejbože přivést dítě do takových podmínek, nebo mít nemanželské dítě a vůbec co všechno se může stát…Je možné, že to s věkem prostě vyšumí, nebo mám problém, který bych měla řešit přes psychologa? Jde se vůbec nějak vyhnout tomu, že si budu muset vybrat mezi tímto pocitem a rodinným životem. Tak nějak už tuším odpověď, ale stejně nechci riskovat, že mi něco důležitého unikne, takže předem děkuju za každou radu a každý pohled odjinud.