Nevěra

Dobrý den. S přítelem jsme sedm let a poslední dva roky spolu i bydlíme. Měli jsme bezkonfliktní vztah. Oba máme dospělé děti, tak jsme měli čas na společné koníčky, sporty a cestování. Před půl rokem jsem pocítila lehké odcizení, přikládala jsem to práci a únavě do doby, než mi přítel oznámil, že se zamiloval a odchází ode mě ke své kolegyni z práce. Jako důvod uvedl, že ho okouzlila svým úsměvem a že si dost rozumí. Zhroutil se mi svět. Nehádali jsme se a nikdy mě nenapadlo, že je to tak vážné. I rozchod a stěhování proběhl v klidu. Zůstala jsem v kontaktu s jeho dcerou, která mi po pár měsících oznámila, že jejich vztah není dobrý a že se nová přítelkyně odstěhovala. Na můj popud jsme se setkali, vše si vyříkali a objasnili své pocity o kterých jsme v minulosti dost málo mluvili. Usilovala jsem, abychom se k sobě vrátili. Jsme spolu asi půl roku. Slibili jsme si, že spolu budeme mluvit otevřeně a že se k této době už nebudeme vracet. Náš vztah je pěkný, klidný a harmonický. Omluvil se mi a já se k tomu už nevracím. Jenom mám problém u sebe. Pořád se tak nějak vnitřně s tím nedokážu smířit a vyrovnat. Když mám chvilku, tak na tyhle situace myslím, představuji si kde spolu byli, čtu si zprávy, které mi v době kdy odcházel psal. Je nějaká možnost, že to časem otupí a já to hodím za hlavu ??