Nevěra a partner

dobry den, mám dotaz a prosbu o radu a odpověď na můj dotaz. Manžel mi byl po 6 letech vztahu nevěrný, dozvěděla jsem se to sms sd jeho milenky na dovolené, kde jsem byla s dítětem sama, neboť dlouhodobe- cca rok s námi partner sotva sdílí čas, svědomí mu asi nedalo a neunesl jet s námi. Prý se rozešel a ona mu na to konto udělala toto,vze mi napsala. Kdo je ten koho manžel 3 měsíce podvádí a 2,5 roku vodí za nos. A jak moc se omlouvám že kazí dovolenou ale že sliboval, že se bude rozvádět a že to tak nevypadá a ještě nějaké osobnější věci ze že máme výročí a dárek i háky že jsem dostala. Bylo to logické vysvětlení všeho toho proč se tak choval a já naivka myslela že má nějakou krizi osobní , životní , prostě jinou než že neví se kterou. I to že ho to nemusí bavit se mnou, že na kříži kvůli pracovnímu vytížení atd atd. jsem si říkala . I nevěru jsem se ho ptala , nepřiznal. 2x jsem mu na jeho chování , nepřítomnost, kašlání na dítě, neúčast na čemkoliv řekla ať se sbalí a jde. Sám už před tím přišel s tim, že si musí srovnat věci v hlavě a byl pár dní pryč a vrátil se s tím že je mu bez nás ještě hůř že to není řešení ale za pár dnů pokračoval ve stejném scénáři, vyhýbání se, nemluvení, neúčast, prakticky nebýt doma. 2x v týdnu na 2 hodiny, před nic “ též v práci,“. Vždy byl problém komunikace neuměli a moc neumíme si cokoliv říct já už myslím líp ale teď k věci. Jsem schopná i partnerovi odpustit možná, zkusit to, momentálně je teď v bytě, s milenkou to skončilo, údajně , je mu hrozně, chce to napravit, udělal vy cokoliv ale v podstatě nedělá nic. Zase jako malé děcko, jako od začátku našeho vztahu, kdy jsem ho vedla za ručicku, jak co udělat, jak to se mnou vůbec dát dohromady, jak se vídat, kde se vídat, jak co udělat , pak nastoupili vyděračsky řeči kdybys mi měla ráda jsi pořád se mnou, ty mě nemáš ráda a já na to abych mu dokázala že jo a že to myslím vážně skočila a v podstatě ho přesvědčovala častým psaním kontaktem i posíláním obrAzku ( dokonce i obrázku kytek 🙈, že ba něj myslím) abych ho uspokojila. No prostě v podstatě jak kdyby se role obrátili, on mě do toho tlačil on žena já muž nebo on dítě já maminka? A tak to vidím i teď má něco udělat a po tom co jsem mu trochu vynadala, no což se dá čekat snad že, tak nečeká nic. Říká jak se snaží, jak chce a výsledek je nic. Je akorát s dítětem a pohlídá když potřebuju, zbytek jakékoliv aktivity k nápravě žádný? Cítím to zase jako malé dítě, které si neví rady, ale tady mu přeci nemůžu říkat co má dělat, to musí sám, a to on právě doteď nedělá a neumí, v( řešit zta nej, i milenka to musela provalit).
I kdybych dávala šanci našemu vztahu, nevím jaká je šance, že se probere a začne se chovat jako chlap což já nevidím, jen slyším, jak ho to moc mrzí, čin zase neumí žádný. Proto jsem zdeptaná a přemýšlím, jestli ji y muž vy nakonec nebyl pro mě opravdu lepším a kvalitnějším řešením .
I když v tomto mám dost nízké sebevědomí, kde bych ho vzala, jdi by mě jako chtěl, jak bych se mohla vůbec kde s někým seznámit, a trápí mě pak pocit samoty a opuštění, který jsem měla vždycky.
Děkuji moc za Vadí odpověď

Dasa