Nevím jak dál

Dobrý den. Můj dotaz se spíše týká mé manželky, ale velmi tvrdě zasahuje i mě. Manželce je 31 let, má univerzitní vzdělání a je původem z Ukrajiny. Jsme manželé 1 rok, ale pár jsme cca 3 roky. V podstatě až do narození naši dcery jse byli spokojený pár bez významějších konfliktů. Měnit se to začalo po narození naši dcery před půl rokem. Od tohoto času zažívám doma musím bohužel použít slovo „zlo“. Má manželka se z příjemné, usměvavé a inteligentní ženy proměnila ve zlou, hysterickou a bestiální ženu a já už nevím jak dál. I když se rodičovství plně věnuji a snažím se pomáhat jak to jen jde, svou rodinu nezanedbávám a plně se jim věnuji. Začalo to přehnanou žárlivostí na mé kolegině v práci, kdy jsem kvůli ní musel omezit kontakt se svými koleginěmi pouze na nezbytné profesionální minimum, jsem hlídán její matkou a otcem, pracují u stejné firmy jako mí podřízení a díky nim manželka ví o každém mém slovu a činu ještě než se vrátím domů. Nesmím si dovolit ani úsměv, nebo prohodit pár slov, okamžitě mám doma peklo. Nikdy jsem se svými koleginěmi neměl víc než jen pracovní přátelství, jsou o generaci starší než já a tyto přátelská pouta jsem kvůli své ženě musel přetrhat. Gradovat to začalo asi před čtyřmiměsíci kdy mě a mou rodinu (matku, babičku a sestru) má žena z ničeho nic obvinila, že jí chceme ukrást její rodičovský přízpěvek, její jednání bylo zcela iracioální a dostala několika denní hysterický záchvat. Následně začali být její finanční nároky zcela nereálné. I když mám slušnou mzdu, musel jsem přijat druhou a posléze ještě třetí práci. Pořád málo. Projevuje se to takto: Rozbil se nám sporák, navrhl jsem koupit v rámci našeho rozpočtu nový, ne, neexistuje vydupala si za draho celou novou kuchyni. Poslední „hřebíček“ přišel v podobě dovolené, navrhl jsem cenově dostupnou dovolenou. Opět málo, vybrala dovolenou, která je naprosto mimo mé možnosti, půjčila si od rodičů a musí být po jejím, protože kamarádky na instagramu mají luxusní dovolenou, takže ona musí také. Další velký problém je má rodina. Prakticky ihned po svatbě, ačkoliv je téměř nezná, si začala smýšlet naprosto nesmyslné a iracioální někdy až absurní obraz mé rodiny a citovým vydíráním mě prakticky donutila přerušit s nimi kontakt a přesunout ho na úroveň naprostého utajení. Má matka viděla naši dceru pouze 2x, nemám odvahu je k nám zvát a dokonce mi přímo zakázala kontakt s mou matkou na základě její naprosto absurní a vyfabulované doměnky, že matce dávám peníze. O mé rodině si vyfabulovala nesmyslné a musím říct i hloupé mínění a nenávist a bohužel ji ani nelze nic vysvětlit, jakákoliv pravdivá informace vysvětlující poměry v mé rodině je prakticky ihned smetena ze stolu a nahrazena její vyfantazírovanou verzí, která je dokonce často dokonce i za hranicí reálnosti. Její výbuchy vzteku a hysterické záchvaty přicházejí znenadání a nejdou nijak předvídat. Např. se zdržím při cigaretě a pití kávy před domem, protože se začtu do internetových novin, a je z toho hysterický záchvat při kterém po mě ječí, že si určitě píši se svou mámou, najednou mám doma několikahodinový řev jejich vyfantazírovaných absurností a lží o mé rodině bez jakékoliv logiky a často i očividně mimo jakoukoliv realitu. Nebo potkáme při procházce některou z mých kolegiň z práce, opět následuje hysterická scéna a několikadenní hádka. Nebo stačí aby má sestra jen prošla parkem u našeho domu (a já o tom ani nevím) a opět se dostávám do situace kdy po mě třeba i několik dní ječí své fabulace, lži a naprosté hlouposti o poměrech v mé rodině. Už nevím jak dál, jsem v zoufalé situaci. Nadevše miluji naši dceru, miloval bych i svou ženu, ale už nevím jak dál. Pořád se snažím motivovat, že musím vydržet a bude to dobré, ale není. Je to dobré třeba pár týdnů, ale pak přijde nějaká situace, například díky zácpě na silnici jedu z práce o 10 minut déle a opět je to spouštěčem několikadenního hysterickéko řevu plného bludů a iracionálních nesmyslů. Situace zachází dokonce už do tak neúmosné míry, že začala držet dietu do plavek, verze pro mě, ale své matce lže, že nejí, protože jídlo kupuji já a pak bych jí nadával za to, že ujídá mé jídlo, ačkoliv to je do očí bijící nesmysl. Narovinu mám v poslední době strach, že svému okolí začne dokonce i lhát, že ji týrám, nebo dokonce fyzicky napadám.