Nevím si rady

Kdybych se měl rozepisovat o mém chování jenom k ní. Bylo by to na dlouhý dialog s jakoukoli osobou. Ona je jediná osoba, ke které se neumím chovat. Začalo to jednou chvíli, kdy jsme se neovládl a bezdůvodně  na ni zařval. Od té doby to jelo z kopce. Každou omluvou se vytracela důvěra a omluva už prestavala mít svůj pravý smysl. Teď jsem hluboko pod ledem a prý je to semnou pořád stejné. Nedokážu se prý změnit, tak abychom spolu alespoň promluvili. Bavíme se jen o tom jak moc jsem udělal chybu. Jak si to neuvědomuju a nic pro to nedělám. Vím, že se trápí. Trpí, bolí ji zrada z mé strany. Chybím ji takový jaky jsem byl, ale jak se do toho dostat zpět? Každým pokusem o nápravu jsem jen přihodil do ohně. Dává mi to sežrat, už mi nevěří ani nos mezi očima. Prý si neuvědomuju význam věty „mám tě rád„. No a s čím vlastně potřebuji pomoci? Žádám o odbornou radu. Zbrojím proti sobě v sobě samotném. Vyčítám si to a lituju se, bolí to. Vím jak moc jsem ji ublížil. Chci to hrozně moc zpět. Ale nějak nevím kde je chyba. Je to asi v hlavě. Jenže, co mam dělat, aby to bylo jako dřív. Co si říct, jak se chovat, jak na sobě pracovat, aby to mělo nějakou odezvu, abych se nechoval jako úplný vůl. Mám to v hlavě půl roku a říkám si, že se tak už chovat nebudu, že budu lepší, ale je to pořád stejný. Nedokážu si to uvědomit.
Předem děkuji za odpověď.