Nevlastní dcera

Zuzana zeptal se před 5 roky

Dobrý den, 
na úvod musím představit naši rodinu. S manželem máme 2 společné děti, ještě v batolecím věku a muž má ještě i dceru, která je před pubertou. Dcera vznikla tak nějak omylem, nechtěně, můj muž nebyl s její matkou ve vztahu, dokonce jí ani nevěřil, že by byla dcera jeho, než to po narození prokázal test otcovství. Nicméně vzhledem k okolnostem se s dcerou vídal jen velmi málo a vztah si k ní moc neudělal, až časem, kolem jejich dvou let se začal víc zapojovat a dokonce s nimi i zkusil žít – to trvalo asi rok a prý to vůbec nefungovalo. Když tedy byly dceři 3 roky, odešel. Už si k ní ale našel cestu a tak si ji bral každý druhý víkend.  Pak jsme začali chodit spolu my dva, jeho dceru jsem si velice rychle oblíbila, měla jsem ji jako vlastní! Manžel nemá moc volného času, takže holčička trávila vikendy víceméně se mnou. Jezdily jsme spolu na výlety a do dětských center. Všechno klapalo až na jednu věc…. ona sice u nás byla hodná a bavila se, ale nikdy k nám moc jezdit nechtěla. Nutila ji vždy její matka, která potřebovala volné víkendy na diskotéky a kamarády. Ta malá se mě vždy několikrát denně ptala, kolikrát se ještě vyspinká, než pojede domů…. občas i plakala…. matku to nezajímalo. Nicméně čím byla starší, tím to bylo horší. A když přišly naše společné děti, ještě se to zhoršilo. Sourozence sice chtěla, ale když přišli, zjistila že už nebude ona středobod vesmíru, že se prostě musím starat i o ně. Má se u nás jako v bavlnce, téměř nic po ní nikdo nechce, v podstatě s ničím nepomáhá, je hrozně líná. Je zvyklá na životní styl své matky…. jen by ležela u telefonu nebo televize, což já neschvaluji a nechci aby nám tu běžela pořád televize. Takže sice se u nás má dobře, vše dostane, nic nemusí, ale stejně u nás být nechce. Žijeme jinak, než je zvyklá a zjevně jí to nevyhovuje. Teď k nám přestala z ničeho nic jezdit a ani manželovi neodepisuje, nebo odpoví jen stroze. Netlačili jsme na ni, protože už je velká a myslime si, že nutit ji není správná cesta. Oba respektujeme odlišnosti obou domácností a chápeme, že se u nás třeba moc necítí. Já mám doma zavedený režim, jí se společně, v určený čas, uklízí se a úklid všichni udržují. Strava zásadně domácí a máme vlastní zahradu, o kterou se staráme. Ona doma na bytě jen hraje hry a přejídá se. Taky má už silnou obezitu. To už ale odbočuji. To proč píšu je, že si nyní nevím rady se situací, která nastala. Nechci nikomu křivdit a ani nevím, jak moc se můžu vůbec projevovat se svými nazory na věc. Manželovi volala matka holčičky s tím, že už k nám jezdit nebude, že u nás nechce na vikendy bývat a přespávat u nás (ráda bych podotkla, že u nás ma vybavený vlastní pokoj s hračkami, knihami a i oblečením, byť je pokoj průchozí, ale je v patře a nikdo tudy neprochazí). Přesto prostě s námi nechce strávit víkend ani jednou po třech měsících. Její matka tvrdí, že je zvyklá že je jedináček a u nás jí vadí že nemá všechnu pozornost (jezdit ale moc nechtěla nikdy, tak nevím kde je pravda). A prý manžel může jezdit za ní a vzít si ji třeba do restaurace a pak ji zase vrátit domů, ale k nám že už jezdit nebude. No a mně se tohle nelíbí.  Jsme její rodina, naprosto chápu že k nám nechce každý druhý víkend, ale nikdy?? Takže já, ani její sourozenci už ji nikdy neuvidíme, už ji jen občas na hodinku bude vídat manžel? Upřímně mám sto chutí říct, že když jí tak vadíme, tak ať nejezdí  ale nechápu proč by manžel měl jezdit za ní. Ona ho nijak nevyžaduje, to chce její matka. Ona prostě hodinu s ním zkousne, je to asi menší zlo než celý vikend. Nevím ale, jestli třeba nejsem moc zaujatá, protože se mě to samozřejmě velmi dotklo. Mám to nechat být? Jaký je správný postoj v téhle situaci? Mám vůbec nějaký nárok na to vyjádřit svůj názor, když to není moje biologická dcera? Celé mě to tolik mrzí…. já a celá moje rodina ji brala jako vlastní a ona teď o nás nechce ani slyšet. Mám dojem, že na nás hrála jen divadlo a nikdy nás ráda neměla, ale asi jsme se jí hodili jen dokud z nás něco měla, výlety a dárky. Teď už jsme jí asi k ničemu. Pravda je, že s touto teorií se teď dost trápím, protože by díky ní zpětně dost věcí sedělo. 
Děkuji moc za jakoukoliv radu

1 Odpovědi
Mgr. Radana Rovena Štěpánková Personál odpověděl před 5 roky

Milá Zuzko,
děti jsou nevyzpytatelné i ty vlastní – investice do nich je věc nejistá … s tím je třeba počítat. Vyjádřit se k tomu samozřejmě můžete … pokuste se to brát ne osobně, i když to chápu a vnitně ji propustit:
Miluji tě – miluješ mne
Odpouštím ti – odpouštíš mi
Žehnám ti – žehnáš mi
a propouštím tě ze všech svých polí v zájmu veškerenstva; přeji tobě i sobě svobodu žít své příběhy.

držím palce.

Potřebujete více pomoci?

Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.


Vlastní dotaz

Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.


Online semináře a lekce

Nově v nabídce naleznete online semináře - unikátní multimediální lekce, naprosto konkrétní návody a inspirace.