Nezvládám vztek

Dobrý den, jsem uřvaný nervák, rapl se sklony, že musí být po mém. Otec byl to samé. Jsem celá on. Zničil mi celé dospívání. Mám ho ráda, ale zároveň nesnáším. Nenáviděla sem to jeho řvaní, rapláctví..nedalo se mu nic říct. Neuměl řešit věci v klidu a často nás bil. Já mám doma skoro 3leté dítě a ačkoli nechci, moje povaha, kterou jsem po něm převzala a ty samé vzorce chování, mě čím dál častěji ovládá. Neumím zlostnou emoci zastavit a uleví se mi když dítě praštím (když neposlouchá) a dokonce i manžela někdy praštím. I hodně. Stydím se za to. Nenávidím to na sobě. Ale NEUMÍM TO POTLAČIT. Vždycky si odpřísáhnu, že už to neudělám a pak zas. S manželem jsme letos 11let a vím, že je unavený z toho mého věcného řvaní. On je kliďas. Mě vše vytočí, i kravina. Třeba i to, že hleda dlouho místo na zaparkování, já bych totiž už měla dávno místo a bylo by zaparkované. A takhle je to se vším. Jsem přísná na sebe a na ostatní rovněž. Mám pocit, že věci jak dělám já, jsou nejekonomičtějši a maji smysl. Vychází ze zkušenosti. Manžel mi vyčítá, že on si dělá věci po svém. Jenže to vesměs dopadne špatně. Například chce rádoby po svém nakrmit příborem, ale nakonec stejně potřebuje lzici, kterou třeba ve finále musím podat. A přitom já mu hned řekla ať si vezme lzici. To jen jako obecný příklad. Často poslouchat cizí názory mě ubiji a dusím v sobě to, jak moc bych jim chtěla říct, že jsou to tupci. Tchyně mi tlačí do hlavy moudra o tom, že se má dítě nechat vyřvat apod. Nicméně to, že mi občas a čím dál častěji ujede ruka a malymu dám na zadek, přes ruku, přes rameno nebo přes stehno…nikdo neví. Dělám to když mě nikdo nevidí. Neustále denně poslouchám podcasty o výchově nebiti, laskavý přístup a v tomto se vzdělavam, jak naslouchat dětem… a pak dělám základní chyby, že po sobě při hádce s manželem rveme i sprostě a ja ho často i prastim. Většinou ve chvíli kdy mu už po 3 řeknu ať se mi dívá do očí když s ním mluvím. Celkově nerespekt snáším špatně. Každopádně….NECHCI BYT TAKOVA…. fakt mě to trápí. Šla bych se někam léčit ale jak, kde kam? Mám doma ještě 8mesicni holčičku a nemám čas si ani hodinu pro sebe. Natož někam jít. Manžel po práci vesměs dela kolem domu nebo doma nebo když mu řeknu udělá i něco doma nebo vykoupe a uspi toho staršího. Manžel upřednostňuje porno. Myslím že je to tím, že nemá klid o kterém furt mluví že chce. A že jsem přibrala hodně. To druhé těhotenství se mnou zamavalo, co se týče váhy. Ale furt se mu asi libim, i když věřím, že by bral mladší a hubenejsi. Mě to štve celý náš vztah. I bez dětí toho sexu bylo málo. Říkal ze na to moc není. Jenže často masturbuje. Mně nejde tak o akt, jako o to, aby sem jako manželka fungovala, aby neměl chuť na nevěru a taky o to, že jak jsem přibrala…tak mě by to zvyšovala sebevědomí kdyby po mně chtěl častěji sex. To je další věc. Moje sebevědomí je na bodu mrazu. Mam 170cm a 85kg a mívala sem 70kg. Kdysi…před dětmi. Navíc prsa dostaly kojením zabrat. Necítím se dobře. A do toho když on o mně nemá zájem. A ano. On to ví. Jenže on je sobec. Ví to o sobě. Sám to i tvrdí. 
Nicméně mě nejvíce tíží to, že jsem si převzala veškeré návyky chování od otce a já to/ho nenáviděla. A nechci, aby mě děti nenavidely a bály se mě a bály se mi něco říct. 
Často mi lidi lžou. Mi nejbližší. Mám totiž dar …časem se vždy dozvím pravdu. Pak mi na ferovku říkají, že mi to neřekli, protože bych vyvadela. Maji pravdu.
Ale Jenže já nevím …já nevím jak to změnit. To nejde jako říct si že už taková nebudu. Snažim se, ale nejde mi to.  Stejně jako moje dieta. 
 
Můžete mi prosím nějak poradit, pomoct?