Odchod partnera

Zdena zeptal se před 8 měsíců

Hezký den… Jak začít… Je to pár týdnů co se rozhodl přítel odejít, ve vztahu jsme byly krátce cca 2roky ale zname se od dětství, vždy nás k sobě něco přitahovalo, ale doba byla vždy nešťastná buď byl zadaný on nebo já, no teď to vyšlo, našli jsme si k sobě cestu, z počátku to vypadalo velmi dokonale, byli jsme na stejné vlně jak názorově tak povahově, zájmově… Ještě zmíním že do tohoto vztahu jsem šla s dcerou (3roky měla když jsme spolu začali, s biologickým otce se skoro nestýkají) i k ní se choval hezky, přátelsky, snažil si ji získat, vše bylo tak skvělé že jsme si rychle hledali podnájem abychom mohli být spolu, jenže co jsme spolu začali bydlet, začal se náš vztah pomalu sypat jak domeček z karet, partner si začal nárokovat postavení otce-hlavy rodiny, k dceři změnil přístup zacal ji pedantsky vychovavat s tím, že to dělá pro její dobro jak říkal, hádali jsme se kvůli tomu protože na nic podobného dcera zvyklá nebyla a vadilo mi, že ji nepřiměřeně trestá kvůli vážně hloupostem bez toho aniž bychom se o tom dopředu nedomluvili jakože bychom byli zajedno. Řešil hlouposti typu jestli sedí rovné u jídla, jak drží příbor, nutil ji jíst věci které ráda nemá s tím že když to nesni tak to znamená že je rozmazlená, že si s ní na půl hodiny zahrají deskovou hru-moc  se jí věnuji rozmazluju ji, nebo byla na přespání u jeho rodičů, večer plakala, kdo by defacto u cizích lidí v jejím věku nebrečel, označil ji rozmazleným frackem a takhle se to stupňovalo až se sbalil že už ho to nebaví, že se nechovam jak bych podle něho měla, neustále do mě klaviroval jaká bych měla byt jaký by měl být můj přístup… párkrát mi dal „nůž na krk“ stylem že odchází tak se sbalil a jakože šel pryč aby mě psychicky vytrestla za 4h se třeba vrátil, ze začátku jsem to nesla dost špatně tak jsem ho prosila ať se vrátí, postupně jsem si zvykla že je tohle jeho způsob manipulace a vůči jeho odchodům jsem otupěla… Taky zmíním že dcera se začala bát mluvit, vždycky se setkala buď s radikálním „ne“ nebo kolem toho měl plno řeči… Ovšem tenhle odchod mě zasáhl hodně, odstěhoval si i věci, první mě držel v nějaké naději že se vrátí, no po posledním včerejším rozhovoru jsem teda prozřela že je to konečná (milenku nemá, odešel k rodičům) ale s tím že mi řekl že potřebuje čas na sebe že mě miluje pořád ale jsme ve složité situaci (tím myslí rozdílné názory na výchovu mé dcery) že za půl roku to může být všechno jinak, jako že se za půl roku vrátí? Jsem zmatená, jsem zoufalá tolik jsem do něj vkládala naději, po všech těch slovech jak jsem jeho vysněná holka, jak chce fungující rodinu, hledali jsem společný dům… A oak to úplně zabil větou „no chtěl jsem tě požádat o ruku“ neustále na mě jde přes psychiku možná nevědomě možná vědomě… Nevím, jen to nějak nedávám, vyvolal ve mě pocit že ho potřebuju, že bez něj nic nezvládnu, vyloženě se mi včera smál do obličeje když jsem se ho ptala jestli by se nechtěl vrátit (ano já houpačka…) jsem jeho přístupem úplně zmanipulovaná, chodím jak tělo bez duše, vůbec to nedávám, a má mysl si ho neskutečně zidealizovala, zdají se mi o něm stále sny takže se budím zpocená a vyděšená jestli to byl sen nebo realita, nechápu jak jsem mohla dopustit že mě dostal na takové psychické dno, snažím se kvůli dceři být silná ale moc se mi to nedaří, to zklamání z něj je moc velké, věřila jsem že on bude ten životní partner (po všech těch nezdařených vztazích) hlavně ve mě vzbudil pocit že sama bez něj nic nezvládnu, zůstala jsem s dcerou v pronajatém bytě, takže jsem na vážkách, jestli to zvládnu finančně, pak mi lítají hlavou myšlenky že si už nikdy nikoho nenajdu, protože opět mi on vštěpoval do hlavy že můžu být ráda že s námi je, protože málo který chlap by přijal cizí dítě… Když se na to dívám trochu s odstupem, řekla.bych že na dceru žárlil, že neprekousl že ona bude vždy pro mě na prvním místě, tak jak to rodiče ke svým dětem mají, on bezdětný má jiné názory než my s dětmi, asi nebyl připravený na takový vztah, já to všechno beru, je to právo každého z nás ze vztahu odejít když nejsme spokojení…. Jen nevím co mám dělat se sebou, jak začít žít, jak na něj nemyslete, jak se od toho všeho odstřihnout…. Nejhorší je, že jsme z jednoho města a stél narážím na nějaké nebo příbuzné takže pokaždé to je jako by „řízl do živého“… Šílený co se ve mě teď odehrává a nenalézám klid, spíš pomalu propadam šílenství

Potřebujete více pomoci?

Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.


Vlastní dotaz

Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.