odejít?

Dobrý den,
chtěla bych požádat o názor. Jsem vdaná, manželem 24 let. Máme tři děti ve věku 12, 15, 16 let. Manželovi jsem byla nevěrná, vznikl nový vztah, kde jsem byla opravdu zamilovaná. Manžel se to dozvěděl před 3mi lety. Z nového vztahu jsem musela odejít a manžel se pokusil mi to odpustit a dohodli jsme se, že budeme dál spolu především kvůli dětem. Já jsem ale stále zamilovaná do toho druhého. Další tři roky se občas sejdeme, nebo jsme v nějakém kontaktu. Mockrát jsme se snažili to ukončit, protože kvůli dětem si nedovolíme odejít z manželství. Každý z nás má rodinu. Ale jsme už smíření s tím, že to nikam nevede a opravdu se snažíme už jen o minimální, skoro žádný kontakt. Já ale v tomto vztahu objevila to, co mi chybělo – pohlazení, intimní stránka atd. S manželem jsme si takto blízcí nikdy nebyli. S manželem máme jinak hezký vztah, společné zájmy, přátelé, vztah k dětem. Problém ale je, že s manželem nemůžu spát a obávám se, že se to nikdy neobnoví. Jelikož jsme s tím měli trochu problém po celou dobu manželství – nebyla tam chemie, kterou jsem potřebovala, tak je pro mě těžké a nepřekonatelné se do vztahu takto vrátit. A mám pocit, že to ve mně vyhaslo jednou pro vždy. Myslím, že by bylo lepší se rozejít, dokud ještě máme hezký vztah. Manžel je na mě ale velmi závislí a je neustále v depresích. Poslední 3 roky jsme spolu nespali a jeho to velmi ničí a mě taky. Chdím totiž do ložnice s vědomím, že jsem selhala a se strachem, jestli manžel nebude chtít problém řešit, protože je vždycky chvíli klid, ale pak to stejně vybuchne a téma se zase otevře. Já ho moc chápu, ale nedovedu s tím nic udělat. Vnitřně to nejde. Snažila jsem se mu vysvětlit mé pocity, že jsem byla velmi zamilovaná do jiného muže a jsem tím zlomená. On si ale myslí, že mi na něm nezáleží a dělám to schválně. Skoro denně kvůli tomu brečím, protože vím, že jsem ho tím zničila. On je neustále v depresi a na svět se dívá pouze negativně – podle něho je jeho život utrpení a raději by nebyl.Toto poslouchám skoro každý den a každý den si ulehám vedle naprosto zničeného a neštastného člověka. Když jsem navrhla, že se rozejdeme, tak to nechce. Ale asi se takto brzo oba zblázníme. Není nic platné říkat mu, že nám dělají radost děti, rodina, přátelé, sport..to všechno je nedůležité, lpí jenom na tom jednom, a to, že nejsme intimně spolu.Mám možnost zařídit si byt u rodičů, 200m od našeho domu a na děti by to nemělo moc vliv, protože by mohli zůstat v prostředí u otce a nebo u mě. Strašně se ale bojím, že tímto krokem manžela úplně zlomím…za mě už se ale takto žít nedá. Potřebujeme odloučení a třeba nás to vrátí zpět, nebo přijde jiné řešení…ale bojím se to udělat.
Děkuji za názor.