Paranoidita, vztahovačnost, nedůveřivost, strach ze smrti

Dobrý den,
již delší dobu mám určité problémy které můžou být psychické, ale nevylučuji i tu variantu že jsem jen příliš vztahovačná a paranoidní. Musím se také „přiznat“ že psychologa si dělám už delší dobu sama a podařilo se mi některým věcem přijít na kloub a dokonce i vyřešit je. Byla jsem u 3 psychologů z toho u 2 se to týkalo těžké situace v životě se kterou jsem si nevěděla rady a pokaždé jsem vždy byla jen na 1 sezení a víc už jsem buď nepotřebovala, nemohla přijít (pandemie) a v posledním případě jsem nechtěla a neviděla v tom smysl. U toho posledního Pana psychologa jsem přišla na to že nejsem schopná říct narovinu co mě trápí už delší dobu. Doslova mě můj vlastní mozek zmátl a donutil říct okrajové věci se kterými jsem si rady věděla, ale udělala jsem ze sebe prostě pako a řekla jen to.( což možná bylo i způsobeno tím že Pan psycholog nepůsobil moc příjemným dojmem i budova a kancelář/pracovna? ve které jsme byli nepůsobila zrovna nijak hezky a pohodlně) Poté to samozřejmě pan psycholog vzal na lehkou váhu a už nebral v potaz telefonát ve kterém jsem mu říkala že mám depresivní náladu už takové 4 roky. Ale upozornil mne aspoň tedy na mou osobnost a to že se s ní pracuje nejdéle a nejhůř, ale jak? To už nevím. Tušila jsem to, ale nevěděla jsem to na jistotu a od té doby si toho i všímám. Paranoidní, vztahovačná, (teď už sice jen občas) vznětlivá a nedůvěřivá. Co se týče důvěry mám problém dokonce i věřit rodičům že mě mají rádi, když vezmu v potaz minulost a údalosti spojené s ní. Ale vím že mě rádi mají. Pak když mi někdo říká pravdu jsem vůči tomu skoro až skeptická a nevím jestli tomu věřit. V daný moment třeba na chvíli uvěřím, ale když se do toho zapojí podvědomí je ta pozitivní myšlenka smetena ze stolu. Nechápu jak je možné že s tímhle se nedokážu poprat tak dobře jako třeba s myšlenkami na to že jsem zbytečná, nepotřebná, obézní, škaredá a že jsem všem jen na obtíž. (Když nad tím teď tak přemýšlím je možné že to je kvůli tomu že prvotní myšlenka na tu sebevraždu jde z podvědomí a já ji následně zničím myšlenkami ve vědomí?) Netuším. Další taková větší věc se podobá obsesivnímu myšlení. Hodně často se mi do hlavy tlačí myšlenky a strach spojené se smrtí hlavně mých blízkých. Nebo myšlenka že se stane něco zlého, že někdo mé rodině ublíží, že se někomu něco stane a občas to dojde do takové fáze že mě dostane panický záchvat strachu, úzkost a nezastavitelný pláč který trvá nejméně vždy hodinu a půl někdy déle. Následně jsem poté několik dní ve stresu a vrací se i pláč který už kolikrát byl doslova celodenní.
Na dost mých problémů znám řešení a i důvod, ale i přes to jsou stále věci se kterými si nevím rady. Proto bych vám byla moc vděčná za radu.
Děkuji za váš čas. Přeji příjemný zbytek dne.