Partner se odmítá ve vztahu posunout

Dobrý den, mám čtyřleté dítě z předchozího vztahu a nového partnera rok, stejnou dobu spolu bydlíme. Vše prozatím klapalo v mnoha ohledech, vztah k dítěti má jako k vlastnímu, ke mně je slušný, nebije mě, má nás rád a mnoho pro nás udělal, byl by výborný otec, já 32 a on 41 let. Podřídila jsem mu bydlení, složitější dojezd do práce, synovu školku… Já předtím 2 dlouhodobé vztahy, on spíše kratší studentské známosti na akce s přáteli. Čím dál více se mi začínají ozývat biologické hodiny a přání svatby do budoucna, partner ale tato témata odbyde slovy „časeem“ a nic moc nechce měnit, je prostě pohodlný. Nebere ohled na moje obavy a možná pozdější rizika. V počátku vztahu rodinu plánoval a byl citově vřelejší, ale přes všechny vyjmenované klady vztahu a první dojem vyzrálého dospělého muže si zároveň udržuje takový svůj „mládenecký“ přístup k životu, v první řadě s kamarády na pivo a proč by se ozýval, kde je a s kým, některé věci mu ve vztahu nic neříkají, někdy nechápe, jak se cítím a že můžu mít i starost. Brání se větším závazkům a celkově spolu také míň spíme, jak kdybych ho omrzela a měl mě doma jistou. Vím, že nemám být hrr, na druhou stranu ho miluji a nejistota budoucnosti mě v tomto věku už způsobuje depresivní stavy, nejsem si vůbec jistá, zda ztrácet svůj čas a prozatím dobré zdraví a dumám, kam se takový čtyřicátník ubere. Snažím se zůstat v klidu a promluvit si, ale když mi řekne, že se můžu jít do spermabanky oplodnit, tak mě prostě rozhodí a pak také moje psychika a jednání není optimální, na druhou stranu, omlouvat se umím a uznat chyby, totéž očekávám od partnera, ale nějak to tam chybí… Chápu jeho náhled a obavy, on odmítá můj pohled a pocity.:-( Děkuji za radu a náhled.