partnerovo-dite

Dobrý den,  píši Vám protože jsem dlouhodobě ve svízelné situaci, se kterou si nevím rady.. Téměř rok žiji s přítelem, který má devitileteho syna z předchozího vztahu. Oba jsou na sebe dle mého až přehnaně závislí, syn má přede mnou absolutní přednost. Bylo to tak bohužel od samého začátku našeho vztahu a nic se nezměnilo ani mým pristehovanim. Jakmile něco s přítelem řeším, skáče nám do řeči, dozaduje se neustále pozornosti, jelikož já mám dvě děti 8 a 10 let skřípe to i tam, mám pocit že přítel nemeri stejným metrem a celý denní režim se přizpůsobuje zájmům jeho syna. Pokud se této hry nezúčastním a dám těm dvěma prostor, je to opět špatně. Celkově je velice obtížné domluvit jakýkoliv kompromis. Cítím, že partnerovo dítě chce mít otce jen pro sebe, navíc je rozmazlovano že všech stran. Já jsem napadana, že s ním soupeřim a co jsem to za matku že nechápu hezky vztah otce se synem. Jenže situace je taková, že se nejen já, ale i mé dcery desime každé návštěvy partnerova dítěte, mě pravidelne bolí hlava a jsem v stresovaná. Vždy si oddychnu až v momentě, kdy se dítě vrací zpět domů. Došlo to tak daleko, že jsem si už několikrát našla jiné bydlení a chtěla odejít, ale přítel mě vždy zastavil a přemluvil.Na výchovu máme rozdílný pohled, moje děti jsou vychovane sice přísněji, ale přesto s láskou a jsou skromné,i proto si zřejmě úplně nerozumí s chlapcem. Možná by to pro mě nebylo tak těžké, kdyby u nás netravil tolik času-vždy krátký dlouhý týden. Cítím se špatně kvůli tomu jak situaci nezvládám, mám výčitky že ho přímo nesnáším, už vlastně ani nevím jak se mám chovat. A čím dál víc se to vše promítá celkově do vztahu s partnerem,vznikaji hádky a nedorozumění, a já jsem zoufalá, což u mě pozoruji už i moje dcery. Připadám si odsunuta, nikdo se mě nezepta na můj názor, a původní sen o společné budoucnosti se sesypava..